O víkendu 7.11. - 9.11.2014 vyrazila naše omladina na prestižní turnaj – brněnský Z-cup pořádaný místními Hrochy. Hrálo se v oválném pavilonu Z na brněnském Výstavišti.

O víkendu 7.11. - 9.11.2014 vyrazila naše omladina na prestižní turnaj – brněnský Z-cup pořádaný místními Hrochy. Hrálo se v oválném pavilonu Z na brněnském Výstavišti.

Podstatným rozdílem oproti běžným zápasům v sezoně bylo, že pálkaři odpalovali na nadhazovací stroj. Sobotní zápasy se hrály na 75 minut a dohrávku, nedělní pak byly zkráceny na 50 minut a dohrávku. Ha ha. :-)

Turnaje se podle dohody organizátorů s účastníky mohli účastnit hráči ročníku 2004 a mladší, u zahraničních týmů pak r. 2003 a mladší. Později se ale ukázalo, že za zahraniční týmy hráli i hráči narození v r. 2002, což ve spojení s poměrně krátkým vnějším polem podstatně ovlivnilo průběh zápasů.

Přihlášené týmy byly rozděleny do 4 základních skupin. Nás ve skupině očekával neznámý tým Wiener Neustadt z Rakouska, Bučovice a naopak dobře známý tým Techniky Brno.

Zahajovali jsme s rakouským týmem – pro nás velká neznámá. Bohužel věkový rozdíl soupeře (r. 2002–2003 proti 2004-2006) byl v zápase jasně patrný – pálkaři soupeře neměli vzhledem ke svým fyzickým dispozicím problém na nadhazovací stroj přepalovat krátké vnější pole a několika homeruny stanovili konečné skóre 14:6 v jejich prospěch. Nutno ovšem podotknout, že v obraně jsme byli starším soupeřům více než rovnocenným soupeřem, a kromě bodů dosažených homeruny jsme soupeři povolili pouze jeden bod.

V dalším zápase nás čekali Bučovice. Zápas se vyvíjel celkem jednoznačně, naše obrana hrála bezchybně, v útoku jsme trpělivě překonávali soustřednou obranu soupeře. Výsledkem bylo naše vítězství 6:0.

Protože i Technika tým z Bučovic porazila, hrálo se v posledním zápase s Technikou Brno o druhé místo ve skupině. Již naše první pálka ale rozhodla zápas. Mladí orlíci se na tomto turnaji poprvé setkali s tím, že počet bodů ve směně nebyl omezen. Toho plně využili hned v první směně, kdy se na pálce otočili skoro dvakrát. Jedenáct bodů v první směně opravdu nečekal nikdo. Zápas pak již v naší režii dospěl k závěrečnému skóre 18:3 pro naše barvy a znamenal naše druhé místo ve skupině.

Nedělní ráno nám do cesty kromě našich drobných organizačních nepřesností přineslo do cesty tým Nuclears z Třebíče. Soupeř jako domácí začal živěji a skoro po celý zápas vedl, nejprve 2:0, snižovali jsme na 2:1. V poslední směně se nám podařilo nejprve dotáhnout vyrovnávací bod a následně udržet třebíčskou dohrávku bez bodu. A šlo se do tie-breaku. V něm ani jeden z týmů neskóroval, byť oba k tomu měly blízko. Ve druhém tie-breaku se nám podařilo v útoku dostat domů jednoho běžce. Bohužel, totéž se povedlo v dohrávce i Třebíči. V tu dobu již většina přihlížejících rodičů omdlévala, zápas začal přitahovat pozornost i dalších diváků. Ve třetím tie-breaku se nám domácí metu ohrozit nepodařilo. V dohrávce pak soupeř začal svůj útok pěkně zostra a výsledkem byly obsazené mety bez autu. Jediný bod stačil Třebíči k vítězství. Kdo zná baseball, ví, že to co následovalo, se vidí opravdu výjimečně. Náš polař chytá line-drive mezi druhou a první metou ze vzduchu, na jedničce je v téže pikovteřině vyautován běžec z první mety, který se nestihl ze dvou metrů včas vrátit, a po milimetrovém příhozu na domácí metu catcher nedal běžci ze třetí mety žádnou šanci – naprosto neuvěřitelně zahraný TRIPLE-PLAY znamená další tie-break!!! Někteří z rodičů jsou na pokraji kolapsu, halou zní mohutné povzbuzování i od fanoušků dalších týmů. Do 4. tie-breaku nastupují naši hráči patřičně napumpovaní a zcela bez respektu. Dostávají soupeře pod permanentní tlak a dobíhají si pro 5 bodů. Před dohrávkou tak vedeme 8:3. To je poměrně slibný náskok. ALE! To by se nesmělo jednat o paranormální nedělní ráno. Po jednoduchém soupeřově odpalu náš hráč místo klidného autu na jedna zkouší zahrát aut na třetí metě, avšak neúspěšně. Soupeř tak bez autu obsazuje všechny mety. Zatím ale stále můžeme měnit auty za body. Na pálku ovšem přichází nejlepší pálkař soupeře a míč po jeho odpalu i přes snahu našeho vnějšího pole padá za homerunový plot – 8:7. Bez autu. Rodiče jsou již vesměs zhrouceni. Snažíme se hráče uklidnit. Naštěstí se to daří, první aut, pak nám trochu pomohl i další pálkař soupeře svým SO, a poslední aut jsme již dokázali v klidu zahrát. Po hodině a padesáti minutách (že prý budou zápasy trvat padesát minut) tohoto dramatu již nikdo z hráčů na hřišti neměl dostatek sil na to, aby si uvědomil, že jsme zvítězili. Osamělý výkřik trenérů s desetivteřinovým zpožděním následuje výbuch radosti i na hřišti.

Vítězství nás posunulo k bitvě o finále. V té nás bohužel opět čekal rakouský tým, s nímž jsme se již pasovali včera. Druhý zápas o finále svedl dohromady týmy Draků Brno a Tempa.

Již z výsledků předchozích zápasů jsme na našem soupeři vypozorovali drobný útlum na pálce. Snažili jsme se proto motivovat naše hráče k agresivnímu útoku. Bohužel to byl opět soupeř, který udeřil jako první. Dostal se do vedení 2:0. Víc bodů mu již naše obrana nedovolila. Na pálce pak snížení zařídila Emma Beňová svým homerunem. Bohužel neměla nikoho v poli, takže homerun znamenal pouze jeden bod. Ani my jsme však už na pálce nebyli víc bodově úspěšní, a tak jsme boj o finále prohráli 2:1.

Protože v druhém zápase porazilo Tempo Draky 1:0 v dohrávce zápasu díky squeeze-play, čekali nás v boji o třetí místo Draci. V zápase jsme od začátku byli lepším týmem, v první směně jsme se ujali vedení 3:0 a toto jsme již nepustili. Postupně jsme ještě přidávali body, soupeřovým pálkařům jsme naopak nedovolili vůbec nic. Vítězstvím 7:0 jsme si tak zajistili bronzové příčky.

Z individuálních výkonů je třeba vyzdvihnout Emmu Beňovou, která se se svými 4 homeruny stala homerunnerem turnaje.

Pro mě osobně to byl super víkend - naši hráči předváděli po celou dobu turnaje pohlednou a jednoduchou hru, soustředili se na zápasy, z lavičky podporovali své spoluhráče, bylo zkrátka vidět, že chtějí hrát a že je to strašně baví. A přestože na tomhle turnaji opravdu nešlo o výsledky, tak přesně to je ta esence Zelenobílé síly, která jim ve správný čas umožní vyhrát i důležité zápasy. Nakonec to, že nás na tomto turnaji opět neporazil žádný z českých týmů, je výmluvné samo o sobě.

Moje poděkování směřuje samozřejmě i ke všem rodičům a fanouškům za podporu hráčů i trenérů, za bouřlivou atmosféru, kterou v brněnském Zetku i mimo něj vytvořili, dále Pepovi Zelinkovi, že to s námi v sobotu vydržel tak dlouho, a taky Beníkovi, že přece jenom nakonec přišel.

Na základě toho, co mu uvízlo v hlavě, zaznamenal JT