Tato kategorie hraje coachball, tedy variantu, kdy nadhazuje trenér. Turnaje i soutěže pořádají obě asociace - baseballová i softballová. Hráli jsme tři dlouhodobé soutěže - Pražský přebor, Rookie Ball a Coachballovou ligu U11.

Na jaře jsme se zúčastnili Českého baseballového poháru (2. místo) a Open poháru ČSA (1. místo). Zhodnocení jarní části zde.

Na podzim nás čekaly závěrečné turnaje – nejprve baseballové Mistrovství republiky. Uskutečnilo se jako první, ještě částečně v srpnu v areálu na Hluboké, kam se sjelo celkem19 týmů. Naše skupina byla pětičlenná a do cesty se nám nejprve postavila pražská Kotlářka a na začátek to byl snadný rozjezd – 20:1. Následoval zápas s neznámým soupeřem Klasiky z Frýdku-Místku, soupeř byl tajemný i tím, že na hřiště dorazil teprve asi 2 minuty před začátkem zápasu a pak trenéři neznali pravidla… No ale nehráli špatně a my vyhráli až po boji 15:8. A čekal nás ještě třetí zápas dne proti berounským Piraním, který jsme spolehlivě dovedli k vítezství 18:5. V sobotu jsme se utkali o prvenství ve skupině se vždy kvalitní Olympií Blansko. Zápas byl napínavý a vítězství jsme urvali na svou stranu až v dohrávce, kdy jsme skóre otočili ze stavu 7:10 na konečných 11:10. Takže první místo ve skupině a čtvrtfinále proti jihlavským Ježkům, kteří jsou rok od roku kvalitnějším soupeřem. A vskutku čekal nás nejtěžší zápas turnaje, od prohry nás dělil kousek: máme dohrávku, prohráváme 9:10. Obsazujeme 1. a 3. metu, následuje pop up na nadhoz, jeden out. Další pálkař pálí po zemi na první metu, kde prvometař chytá odpal, šlape metu (2. out) a přihazuje domů ve snaze nepustit vyrovnávací bod. Catcher ale míč nechytne, sám padá, míč se odráží k backstopu. Je vyrovnáno, ale ze své pozice u třetí mety vidím, že catcher neví kde je míč a teprve se zvedá, a tak ženu běžce, který po odpalu přebíhá druhou metu, až k sobě na třetí. Na domácí metu zatím místo nadhazovače běží spojka, v hlavě se mi rozběhnou všemožné propočty, oči se mi rozjíždějí do obou stran, jak se snažím pojmout celou situaci, nakonec to risknu a ženu běžce až domů, tribuna bouří, hráč na domácí těká očima z běžce na catchera, co se mu od backstopu snaží přihodit míč, a to nám nakonec přinese vítězný bod, příhoz jde nesoustředěnému polaři bokem za záda. Vítězství, postup do semifinále! Jupííí! V cestě do finále stojí Tempo, ale celý zápas vedeme a zaslouženě vítězíme 8:2. Před finále si stihneme zatančit na místních slavnostech a jdeme na to. Soupeř – Hroši z Brna. Čekali jsme tuhý boj a začátek zápasu takový byl – po dvou směnách 5:5. Pak už to ale byl jen náš zápas, soupeři už jsme nedovolili žádný doběh, sami v každé směně přidali, zápas jsme ani nedohráli na 6 směn, rozhodčí ho ukončili za stavu 13:5, kdy soupeř nemohl výsledek už otočit. MISTŘIIII – velká radost a taky hezký pocit, že co děláme má smysl, že to funguje. Naše palebná síla přestřílí naše polařské chyby. Naše pozitivní nastavení nám nedovolí zápasy vzdát. My nehrajeme kvůli vítezstvím (i když samozřejmě potěší), my hrajeme, protože nás to baví a tak, aby nás to bavit nepřestalo.

Podzimní sezona ale teprve začala – hned další víkend jedem do Merklína na nadstavbový turnaj coachballové ligy – končíme třetí, ale hlavně hrozně dobře hrajeme proti týmům, kde převažovali 11letí hráči.

Další turnaj nám zhatily povodně, takže čekáme týden a vyrážíme na závěrečný turnaj coachballové ligy o umístění (něco jako MČR B) – účastníci jsou rozděleni do dvou turnajů, takže nejde říct kolikátí jsme celkově skončili, ale na turnaji jsme si zahráli finále, kde jsme nestačili na domácí dívčí softový tým Miners Kladno. Zase prima turnaj, tentokrát nás celý víkend zdobila super hra v poli a poprali jsme se i s pálením na jiný nadhoz (Tom nemohl, moc děkuji Vaškovi, že se toho ujal, není to vůbec jednoduché).

A už je tu poslední turnaj sezony, poslední turnaj s touhle partou hráčů, než je pošleme o kategorii výš. Jedeme do dalekých Kunovic na Finálový turnaj Rookie Ballu (softové MČR kategorie U9, jen se to tak nejmenuje). Deset týmů je rozdělených do dvou skupin. Počasí nám nepřeje, ale pořadatelé kouzlí, takže se stihne vše odehrát, a navíc si užijeme i první zápas pod světly. V pátek si zahrajeme jen jeden zápas proti Tempu Foxies a jednoznačně vyhráváme 12:2. V sobotu nás čeká porce čtyř zápasů, nejprve zaznamenáme vítězství 9:2 proti ledenickým Žralokům, pražské Joudrs porážíme jednoznačně 20:2. V posledním zápase nastupujeme proti pardubickým Pasos, hezký zápas zdobily pěkné zákroky polařů na obou stranách, vyhráli jsme 8:3 a tím se stali vítězi skupiny. Čtvrtfinále se hrálo až v 18:40 h pod rozsvícenými světly kunovské Mlatevny. Takže splněný sen většiny našich hráčů, velký zážitek. A taky nejdivnější zápas, co jsme odehráli. Proti nám nastoupil namotivovaný tým berounských Piraní, které celou sezonu porážíme o 10 a více bodů. A najednou to nešlo, náš útok končil v rukavicích soupeřů, pak jsme sice chvíli vedli, ale soupeř naší chybou zápas vyrovnal a šlo se do tiebreaku, který jsme se štěstím zvládli, vítězství 7:6. Semifinálové utkání nás postaví proti domácím Snails, se kterými jsme na jaře odehráli dva vyrovnané zápasy. Čekáme tuhou bitvu, navíc nám trochu odešla pálka. Je to zase moc hezký zápas se spoustou výborných zákroků. Náš odvážný běh po metách a dobré slidy převážily vítězství na naší stranu - 6:3. A je tu finále, čeká nás, řekla bych až přemotivovaný soupeř – Miners Kladno. A pustí se do toho s vervou, rychle prohráváme 1:4, nám to moc nejde ani na pálce ani v obraně. Přesto dokážeme vyrovnat na 4:4 a jdeme podruhé na turnaji do tiebreaku. Jako hosté stáhneme bod, soupeři v dohrávce díky našim chybám skórují 2x. Škoda, byla by to hezká dvojitá zlatá sezona.

Dvě sezony s tímhle týmem utekly jako voda, byla to zábava a radost, prima parta kluků a holek, vzpomínat budeme na zábavné tanečky, všechny plyšové orly na plotech, švihadlové výzvy, pranice. Dokonalé přenosy zápasů, za které vděčíme nadšencům Nakládalovým, se staly věhlasnými v celé baseballové a softballové komunitě a jejich jízdenky na taxibus byly žádaným, leč nedostatkovým zbožím. Děkujeme rodičům za příjemné výjezdy na turnaje, za jejich podporu a trpělivost a vážíme si, že naší cestě věřili. Těšíme se na budoucí slowpitchové bitvy.

Dobře si zapamatujte tahle jména, ještě o nich mockrát uslyšíme: děvčata: Kája Benešová, Melánie Plisová, Giulia Mazzetti, Beky Strouhalová, Emma Chramostová a kluci: Denis Drábek, Lukáš Tittelbach, Adam Méheš, Miky Rampa, Jonáš Nakládal, Jakob Hovora, Kilián Jonáš, Lukáš Novotný, Dominik Štěpánek, Filip Benko, Max Němeček.

A velké poděkování - Ivě za perfektní organizaci a zabezpečení všech výjezdů, Lence, Lucii a Honzovi za společné chvíle na hřišti a hluboká poklona neúnavnému a vždy přesnému pitcherovi Tomovi!!!

Díky bylo to s Vámi prima!

Alena