Staronová tvář se objevila v dresu s orlem na prsou. Po působení v SaBaTu se do ženského A-týmu vrací odchovankyně VERONIKA BURIANOVÁ, která se kromě hraní věnuje i trénování budoucích nadějí Eagles.

Po dvou letech v SaBaTu jsi se vrátila do Eagles, jaké byly důvody k návratu?

Důvodů k návratu bylo hned několik. Jedním z největších byl návrat Aleše ke krčskému ženskému A týmu. Aleš je trenér, který mě vychoval, tudíž jsem s ním chtěla opět po několikaleté pauze spolupracovat. Dalším důvodem bylo trénování žákyň Eagles, chtěla jsem, aby holky věděly, že stojím za klubem, pro který je trénuju. Navíc v trenérském týmu žákyň jsme se potkali s Janou Chýlovou a Luckou Černohlávkovou, se kterýma jsem vyrůstala, takže vrátit se do Krče bylo přirozené zakončení softbalového kruhu. Posledním hlavním důvodem byl bohužel sestup Sabatu do druhé ligy. Byť jsou holky ze Sabatu skvělé a ty dva roky s nimi mi daly hrozně moc, chtěla jsem ještě hrát první ligu.

Bude pro tebe oproti minulé sezoně velká změna obhajovat o titul s Eagles a účastnit se Premiere Cupu?

Bude. Eagles hrají jiný styl hry než Sabat a já se těším na jiný typ zápasů. Na větší mezinárodní softballové akci jsem sice byla minulý rok s Kotlářkou, ale Premiere Cup je o třídu výš a tak se na něj moc těším.

Tým doplnilo hodně mladých hráček, jak funguje zapracování juniorek do A-týmu?

Nevím, jak to vidí ony, ale my „starší“ je vnímáme jenom pozitivně. Lenka Spurná to na halovém turnaji shrnula výstižně, když řekla, že nečekala, jak dobře holky zapadnou. Já jen dodám, že jsem moc ráda, že do A týmu přichází mladší hráčky, protože nejen že tým oživí, ale ještě nutí nás starší k lepším výkonům :-)

Jak sis užila první herní prověrku Joudrs Indoor Cup?

Užila. Sice se peru s novým nadhazovacím stylem, který jsme tuhle sezónu s Dádou Viktorýnovou začaly zkoušet, ale věřím, že do začátku sezóny se to srovná a výkony budou lepší.

Figuruješ po delší době opět v hledáčku reprezentačních trenérů, budeš bojovat o nominaci na ME do Rosmalenu?

Pokud vydrží zdraví a budu na tom výkonnostně dobře, tak ano.

Kromě hraní nově působíš i jako trenérka u žákyň, jak si se k trénování dostala, baví tě trénovat novou generaci softballistek?

K trénování jsem se dostala úplnou náhodou. Před dvěma roky jsem potkala na autobusové zastávce Aleše a ten se zeptal, jestli bych jim nechtěla někdy pomoct s nadhazováním. Kývla jsem a rok na to jsem se stala trenérkou žákyň. Byl to docela rychlý proces, ale naštěstí mám kolem sebe skvělé lidi, kteří mi dokáží pomoci. Navíc trenérkou žákyň nejsem sama. Trénuji ještě s Janou Chýlovou a Luckou Černohlávkovou, máme trenérské role v týmu rozdělené. Každá se stará o určitou softballovou část. Na tréninku každá ví, co má dělat a tréninky jsou pokaždé trochu jiné, protože každá si svou část připravuje sama. O technické a organizační zázemí se nám starají Arnošt, Tomáš a Martina Píšková, což nám značně ulehčí a my se můžeme soustředit jen na softball. Bohužel to, co s holkama natrénujeme v zimě, neuvidím venku, protože se (na rozdíl od minulého roku) kryjí termíny ženské a žákyňské ligy. To je pro mě jedno z největších zklamání a stále přemýšlím, jak to udělat, abych s holkama byla co nejvíc.

Kdo je tvým trenérským vzorem? Od koho čerpáš nejvíce znalostí?

Největším trenérským vzorem je pro mě bezpochyby Aleš Chýle. Ten mě naučil vše, co v softu umím a z čeho čerpám dodnes. Na druhou stranu od té doby, co sama trénuji, si všímám práce ostatních trenérů a čerpám znalosti a zkušenosti i od nich.  Každý trenér má jiné metody a částečná inspirace je podle mě důležitá.

Vidíš v žákyních nějaký výjimečný talent?

Vidím, a ne jen jeden. Je však na holkách, zda talent budou rozvíjet a kam se posunou v budoucích letech.

Jak dokážeš skloubit softball s prací?

V současné době je vysoká škola má práce. Naštěstí se to dá relativně dobře skloubit a já dokážu stíhat i brzké tréninky. Někdy je toho hodně, ale pokud to člověka baví, zvládnout se dá vše.