Nevěřili byste, jak má takový devítiletý hráč plný diář termínů turnajů. A obzvlášť na konci sezony, kdy jedno mistrovství střídá druhé a někdy také nestřídá, někdy se těch akcí sejde v jednom termínu i víc. A to se nám stalo zrovna teď o víkendu. Na Hluboké se konalo MČR U10, kam jsme Kubovi Trčkovi půjčili našich 5 výborných hráčů, aby doplnili tým desetiletých. Naše osmičky měli v sobotu turnaj Interligy ve Velkém Oseku a měli tolik omluv, že si museli vypomoct i sedmiletými hráči (mimochodem turnaj nakonec vyhráli – velká gratulace). A v sobotu jsme u nás v Eagles parku pořádali i Mistrovství republiky v t-ballu do 9 let. Takže jsem měla k dispozici celkem 10 hráčů, včetně kluka, co to trénuje měsíc a byly to jeho první zápasy... Soupeři byli sice jen 4, ale v softových kruzích kluby zvučných jmen, kteří jistě na MČR přivezly to nejlepší co mohly. My jsme např. neměli žádnou spojku – všechni, co tam letos hráli, byli na Hluboké. A když jsem tam přesunula 2. metu, zase mi chyběl hráč tam a tak dále, prostě ideální sestava byly takové trochu šachy...

Zkrátka stála před námi pořádná výzva a hned na úvod i nejtěžší soupeř z možných – pražští Joudrs. Po první směně sice prohráváme 0:1, ale pak to začíná vypadat lépe, pořádně pálíme, v každé další směně bodujeme minimálně 2 body, naopak soupeře od 3. směny domů nepouštíme. Překvapivě vítězíme vysoko 12:4.

Hned nás čeká další soupeř Painbusters z Mostu. Hrajeme rychle 2 auty, ale pak přichází fatální přehoz 1. mety a od té doby se obraně nedaří nic a soupeř si doběhne pro plných 6 možných bodů. V dohrávce stáhneme rozdíl na 3 body. Ve druhé už funguje obrana daleko lépe, Madla na spojce hraje jako kdyby tam hrála odjakživa, pustíme soupeři jen 1 bod a v dohrávce stáhneme rozdíl už jen na jediný bod - 6:7. A obrana se vytáhne a další 2 směny už hrajeme rychlé auty a ve třetí směně otáčíme skore na konečných 8:7, které už po zbytek zápasu udržíme. Máme 2 vítězství s největšími soupeři.

Po pauze následuje zápas s Klackaři z Kostelce. Velmi dobře pálíme a soupeři moc šancí nedáváme. Vyhráváme 16:6, i když v poslední směně zase vyrábíme neuvěřitelné koniny v obraně a dovolujeme soupeři 5 bodů.

V posledním zápase základní části nastupujeme proti neznámemu týmu Brno Sever, který ale předvádí velmi pěknou hru a po první směně vede 4:1. Po druhé je to 7:7. Nechceme se ale dát a rychle hrajeme 3 auty a jdeme na pálku. Za cenu 2 autů stahujeme 2 body. Náš poslední pálkař lineupu se dostává po odpalu na metu a další 4 pálkaři pálí daleké hity a přidávají další možné 4 body. V poslední směně už soupeře nepustíme na metu a vítězíme 13:7. Tím se stáváme prvním finalistou a čekáme na soupeře, kterým se stávají podle očekávání Joudrs.

A je tu finále, do kterého už jdeme jen v 9 hráčích - náš vynikající pálkař a spolehlivý vnější polař Willy musel před finále odjet. Zato soupeř má na lavičce dětí jako smetí, vždyť také uprostřed zápasu prostřídá najednou snad všechny polaře.

No ale popořadě – jako lepší tým po základní části jsme domácí. Zahrajeme rychlé 3 auty a jdeme pálit. Prvních 6 pálkařů pálí hity, jsou z toho 4 body. Pak zahraje soupeř double a další rychlý aut. Po druhé směně vedeme už 6:1, všechno jde jak po másle. Jenže v každém dosavadním zápase si vždy v jedné směně vybíráme slabší chvilku a ve finále je to směna třetí – hráči Joudrs pálí podle pokynů kauče do opozitů, k tomu se přidá pár nepřesností naší obrany a rázem je z toho 6 bodů. Nám jde konec pálky, který je rychle vyautován (i když Sebík pálí krásnou ránu přes 2B jenže polař skočí rybku a míč chytí). Konec hracího času se blíží, prohráváme 6:7. Začátek poslední směny – naše obrana už zase funguje, soupeř moc kombinuje kam pálit a jsou z toho 3 auty a žádný bod. Jdeme do dohrávky. Štěpán i Pepa prostřelují vnitřní pole a obsazují 2. a 3. metu. Pak je luft na spojku – jeden aut. Matěj pálí po zemi do vnitřního, dobíháme pro bod, Matěj je na jedničce safe, první metař loví míč někde pod nohama a o běžce se nestará a tak posílám přibíhajícího Pepu z druhé mety až domů a doufám, že to vyjde...Vítězíme 8:7! Jsme MISTŘI REPUBLIKY!

Jsem na tým moc pyšná, přes všechny ty zmatky, které v každém zápase předvedli se vždy dokázali zase sebrat a dotáhnout nepříznivý stav do vítězného konce. Jsem hrdá, že to dokázali v sestavě, která nebyla naší nejsilnější. Jsem překvapená s jakým klidem a přehledem to odehráli a jsem na sebe naštvaná, že jsem svou nejlepší spojku objevila až na konci sezony, protože to, co mezi 2. a 3. metou ve všech zápasech předváděla ta malá zarputilá holka bylo neuvěřitelné – klobouk dolů Madlo!

Mistry republiky se stali Madla Klímová, Kristýna Rašínová, Niki Kalábová, Sebík Šlenc, Pepa Grygera, Štěpán Matoušek, Matěj Švejnoha, Willy Ballay, Dominik Fojtík, Vítek Lámer a protože jsme tým, tak ten titul za celoroční úsilí patří i Fandovi Muzikářovi a Vikuli Trčkové, Ráďovi Derganzovi, Ondrovi Komárkovi, Márovi Šindelářovi a Willymu Prittsovi, kteří předváděli super hru na Hluboké odkud vezou 4. místo!

Alena