Článek hlavního trenéra dívčího žákovského výběru Little League Prague Petra Pospěcha

Do Států jsme vyrazili z Prahy večer 3. 8. busem směr Amsterodam (zde jsme se trochu zapotili při vybírání letenek z chytrých mašinek, nechtěly nám 3 vydat), odtud letadlem přes Philadelphii a po strastiplné 37 hodinové cestě jsme večer 5. srpna místního času (časový posun je zde -9 hodin oproti našemu času) přistáli v cíli, necelých 130 km od pobřeží Tichého oceánu. Urychleně jsme padli do postelí v krásném hotelu situovaném téměř v centru města. Další den jsme měli volno, které jsme využili k fasování dresové výbavy a softbalového vybavení (k potěše všech nám dresy, kšiltovky, rukavičky, helmy, pálky a kečráky zůstaly jako milá vzpomínka na turnaj). Následovala prohlídka krásného areálu Alpenrose, oficiální focení týmu a samozřejmě šopování. Z předměstského nákupního centra jsme si odnášeli plno nejen softových věcí, mezi sportovním oblečením jednoznačně vítězila značka Under Armour. Druhý den našeho pobytu pro nás stále ještě nebyl hrací, čekal nás však slavnostní otevírací ceremoniál a dovednostní soutěže. Opening Ceremony byl, jak se na Ameriku dalo očekávat, velmi okázalý. Začal nástupem všech 10 týmů (každý tým má již tradičně v Little League svou barvu – náš tým Europe-Africa má dresy modré) při vyhlašování jmen jednotlivých hráček, pak zazněly hymny za přítomnosti čestné stráže Národní gardy. V následných dovednostních soutěžích jsme zaznamenali skvělý úspěch jak pro barvy Europe-Africa, tak i pro Joudrs: v soutěži o nejpřesnější nadhoz totiž zvítězila Klárka Pospěchová, která z prkna prohodila míč pneumatikou postavenou na domácí metě při všech 5 pokusech, ostatní se trefili nanejvýš 2x.

Další dny se již nesly ve znamení ostrých bojů ve skupinách. My se na úvod večer pod světly střetli s temperamentním týmem Portorika. Bohužel únava z cesty, aklimatizace, časový posun, atmosféra megaakce a snad i jisté uspokojení z toho, že jsme si svůj cíl, tedy účast v USA splnili, udělaly své a my prohráli 1:7. Bohužel jsme trochu zaostali za výkony, kterými jsme zvítězili v Polsku, ale na druhou stranu: hráli jsme s nejlepšími týmy světa. V dalších zápasech jsme se již zlepšovali, ale další dva soupeři, americké týmy Central a Southeast, byly svou úrovní o „level“ výš, než my. Rychlost a přesnost příhozů, zpracování míče, rychlý nadhoz a především chuť tvrdě pálit každý slušný míč jsou hlavní softballovou devizovou amerických děvčat. Zápas s oranžovými Southeast (hned se kvůli této barvě stali mými oblíbenci J) z Georgie byl pro nás velkým zážitkem, protože jej živě přenášela sportovní televize ESPN. Den před tím jsme měli možnost při brífinku s TV štábem a přípravě na přenos setkat se s legendou amerického softballu, Michele Smith, toho času komentátorkou přenosů z Little League Softball World Series, která se s námi ochotně vyfotila, podepsala, na co jsme chtěli; byla velmi milá a pozvala nás i na svůj kemp, který pořádá 21. srpna Evropě. Měli jsme pak příležitost setkat se i s další americkou softballovou celebritou, nadhazovačkou Jennie Finch. Stalo se tak v rámci barbecue pro všechny týmy, na kterém Jennie předvedla, že je profesionálkou i mimo field. Po více než 30 minutách spatra přednášeném proslovu se ochotně fotila s všemi týmy i jednotlivými hráčkami a rozdala při tom víc než 200 podpisů. A to jsme ještě nevěděli, jakou čest bude mít náš tým, konkrétně koučka Petra „Dibla“ Kolkusová. Dostalo se jí totiž pocty chytat od Jennie slavnostní nadhoz před prvním semifinále, samozřejmě v přímém televizním přenosu.

To už jsme za sebou měli odehrány všechny zápasy ve skupině, bohužel nad naše síly byl i poslední americký tým domácího Oregonu, se kterým jsme však zahráli velmi vyrovnaný zápas. Posledním duelem bylo utkání s týmem Filipín. Děvčátka to byla sice malá, ale velmi šikovná. Úvod zápasu byl vyrovnaný, pak jsme se dostali do většího vedení a mysleli, že už máme výhru v kapse, poté ale vítězky Asijsko-pacifické divize zabraly a ještě nám cestu za prvním vítězstvím v turnaji dost zkomplikovaly. Naštěstí jsme duel dovedli k vítěznému konci a splnili si tak cíl nebýt na turnaji poslední.

Celý pobyt jsme si náramně užili. Kromě konfrontace s hráčkami ze země softballu zaslíbené a sbírání zkušeností na nejvyšší světové úrovni nás nadchl krásný areál stojící na soukromém pozemku donátorů turnaje (byl vyhlášen nejlepším softballovým areálem USA roku 2012), slavnostní atmosféra panující všude kolem a především vstřícnost, přátelskost a usměvavost jak diváků, tak organizátorů i rozhodčích. Ti všichni turnaj náramně prožívali, vždy pod heslem „have fun and enjoy it“, chtěli si s námi neustále povídat a mnoho diváků nám během turnaje fandilo. My si užívali i mimo hřiště: procházky městem, další šopování, bazénu v hotelu a výletu na pobřeží Pacifiku. Voda sice byla ledová (8-9 stupňů) ale všichni jsme si do něj alespoň ponořili nohy, někteří odvážlivci však do vysokých vln skočili celí.

Závěrečný den proběhly boje o medaile (celkovým vítězem se stal světle zelený tým East) a především velkolepý závěrečný ceremoniál. Všechny týmy a rozhodčí za vyvolávání jmen nastoupili kolem infieldu a byli postupně dekorováni pamětními listy, medailemi (zlatými), odznáčky a týmovými plaketami. Cestou k předávání každý obkroužil infield a radostně plácal do nastavených dlaní ostatních účastníků, což všem zpestřil právě náš tým nastavováním dlaní do různých výšek… Po oficiální části nastalo focení všech se všemi, odjezd na hotel a balení. Poslední noc nám ještě zkrátila půlnoční palačinková párty pořádaná organizátory, ale ráno v 6:00 jsme všichni seděli v autobuse směr letiště. Cesta zpět byla naštěstí o něco kratší, ani celní kontroly nebyly tak důkladné, takže už nedošlo k žádné podobné scénce jako při příjezdu tam (Mišák by mohl vyprávět). V Amsterodamu jsme nasedli na náš český bus a vydali se ještě zafandit českému týmu žen na úvodní den MS v blízkém Haarlemu. A večer konečně směr Praha, na Joudrs jsme dorazili v 5:30. Loučení, poslední týmový pokřik a odjezd domů dospat poslední 3 téměř probdělé noci.

Možná nám teprve časem dojde, co jsme dokázali a prožili. Vzpomínek a zážitků je mnoho. Americký pobyt a konfrontace se světovou softbalovou špičkou je úžasnou zkušeností. Věřme, že ji všechna naše děvčata zúročí při svém dalším tréninku. A co nás potěšilo nejvíce, byly poklony od mnoha diváků, pořadatelů i rozhodčích, že jsme byli nejlepším evropským týmem, který na turnaji kdy hrál. A ujišťovali nás, že to není jejich pověstná zdvořilost, ale prý to myslí vážně. Jsme tak moc rádi, že jsme v Portlandu zanechali takový skvělý dojem a dobře reprezentovali Českou republiku. Určitě se příští rok pokusíme do USA probojovat znovu.

P.S.

Podrobnější články z USA psané den po dni a haldu fotek z aparátu Dibly a paní Otáhalové (která nám ve Státech fandila spolu s L. Tvrzníkem), najdete na našem týmovém facebooku https://www.facebook.com/LittleLeaguePrague , fotografie https://www.facebook.com/LittleLeaguePrague/photos_stream

Petr Pospěch