V hlubokém mrazu nedělního brzkého rána jsme vyrazili na další halový turnaj tentokrát do Českých Budějovic. Sestavu jsme oproti minulému turnaji značně obměnili – zkušených hráčů jelo 6, další dva byli naši čerstvě přišlí ex t-ballisté a pro zbylé 2 hráče to byl úplně první turnaj, zápasy, prostě vše, neboť přišli z letošního podzimního náboru.

Ve skupině jsme se nejprve utkali s druhým týmem Hluboké a největším problémem bylo zvyknout si na stroj. Rozjezd to byl opravdu pomalý, převažovaly strikeouty nad odpaly, ale nakonec jsme zápas dovedly do vítězného konce 7:0. Hned v následujícím zápase jsme se utkali s dobře hrajícím Libercem, ale my jsme se rozpálili a zvítězili 9:4. Razantním homerunem přes nejdelší část hřiště se pěkně předvedl zejména Michal Kohout.

Do dalších bojů jsme tedy šli z prvního místa ve skupině a čekal nás omlazený tým Hrochů z Brna, kteří po prohře s prvním týmem Hluboké a vítězstvím nad Ledenicemi postupoval z druhého místa.

Zápas pro nás nezačal vůbec dobře, hned po první směně jsme díky zbytečnému homerunu soupeře (prvními dvěma švihy pálkař odpálil do střechy, ale polaři jeho foulbally ze vzduchu ani jednou nechytili) prohrávali 0:1. V dalším průběhu hry jejich nejlepší pálkař odpálil dvoubodový homerun a nevypadalo to příliš dobře. Homerunem za levé hrazení k obratu zavelel David Duspěva a kluci vylepšenou pálkou a bojovností nakonec zápas zvrátili v náš prospěch v poměru 6:3.

Takže nás po delší pauze čekalo finále proti domácímu týmu z Hluboké. A od začátku to nějak „drhlo“. Došla šťáva a hlavně pálka, nadšeně hrající soupeř nás jednoznačně přehrál. Světlým okamžikem zápasu byl z naší strany chycený luft Matějem Kvapilem ve středním poli a jeho příhoz na první metu, kde byl vyautován předčasně vyběhlý běžec. Konečný výsledek 0:7 a zase druhé místo. Našim nejstabilnějším pálkařem v turnaji byl jednoznačně David D.

Trocha hodnocení: oba nováčci – Kuba i Marko předvedli maximum momentálně možného, Marko musí hodně zapracovat na délce svého příhozu a celý se více rozpohybovat, Kubovi by slušelo více soustředění při tréninku. Výkon Matěje Outraty byl velmi milým překvapením a Sebastian se doufám rozkoukal a příště se do hry vrhne bez obav. Starší kluci by měli být schopni v důležitých momentech zápasu pomoci týmu, protože už mušketýři věděli, že jeden za všechny, všichni za jednoho.  Takže stále platí, že pokud se v sezoně hodláme měřit s těmi nejlepšími máme přes zimu STRÁÁÁŠNĚ práce.

Závěrem chci poděkovat našim rodičům – řidičům a doufám, že zpáteční kalamitní cestu všichni zdárně zvládli.

Za trenérstvo sepsala Alena