Zahájili jsme zápasem s domácími Joudrs, kteří letos všichni povinně pálí jen zleva, takže jsme je celkem jednoznačně přestříleli 20:14. Následoval zápas s holkama z Merklína. Tady už nám to tak jednoznačně nešlo, a to především proto, že nám paradoxně největší problém dělalo sebrání spíš nepovedených odpalů soupeře do vnitřního pole. Míček furt poskakoval, odrážel se do všech směrů jen ne do rukavice. Byl to boj s vlastními dovednostmi víc než se soupeřem samotným. Ale nakonec jsme to zvládli a vyhráli těsně 13:10.

V obědové pauze jsme stihli otestovat i dětské hřiště a projít se po místním lesoparku.

Nejtěžším soupeřem byli následně pardubičtí Waynes. Domluvili jsme si s nimi coachballový zápas. Soupeř moc dobře pálil a naše souhra trochu drhla, takže jsme nevyhráli (6:13), ale byl to nejlepší zápas dne, moc dobře nám šlo pálení na nadhoz a kvalita soupeře nás vytáhla k hezké hře! V posledním zápase jsme se utkali s Tempo Foxies. Nasadili na nás do pole bez ptaní asi 15 dětí, ale nebylo jim to nic platné, celkem jednoznačně jsme je rozpálili (už zase ze stativu, soupeř o nadhoz nestál) a vyhráli 15:2.

Takže celkově jsme druzí, ale je to tajné, oficiálně se totiž výsledky nevyhlašovali. Svoji premiéru v dresu Eagles si užili Helenka Vrzáčková, Petr Opočenský a Jakub Pokorný. Dále hráli Miky Tichý, Michal Juřina, Nela Nepožitková, Ondra Jonáš, Jacob Gasowski, Ondra Červenka, Adam Pojer, Sam Lendor.

Hned v neděli 6.2. jsme jeli s těmi zkušenějšími hráči opět do nafukovačky, ale tentokrát na Kladno na tradiční turnaj Kladenský kahan. Bohužel se postupně odhlásili týmy Tempa a Kotlářky, takže jsme odehráli dva zápasy proti kladenským devítkám a dva proti jejich desítkovému týmu. Vše na nadhoz kauče.

Od začátku ledna na tréninkách pálíme ze stroje, byli jsme i na soustředění v Nymburce a tak jsme my trenéři byli zvědaví, jak se to na naší hře projeví. Chvilku si všichni na živý nadhoz zvykali, ale celkově jsme s pálením byli velmi spokojeni. Při běhu po metách to pořád ještě místy drhne. Největší mezery máme v souhře (celkem pochopitelně, tolik jsme toho ještě neodehráli) a v přehledu o hře. Takže spoustu akcí „skoro“ zahrajeme. Ale ono se to časem zlepší, hlavně abychom věděli, že je máme hrát. Soupeři kladli odpor, takže jsme sehráli vyrovnané napínavé zápasy a o vítězství nás připravily právě ty „skoro“ zahrané akce, co se prostě nepovedly.

Výsledky proti Miners U9: výhra 13:9, prohra 9:10, výsledky proti Miners U10: prohry 8:9 a 5:8.

Na hřišti válčili Tony Fárník, Miky Tichý, Ferda Kaiser, Vojta Řezáč, Nela Nepožitková, Ondra Červenka, Jerry Bartulík, Michal Juřina, Tonda Bakule a Šimon Lang. Cenu za nejlepšího hráče týmu si odnesl Tony Fárník.

Rhinos Winter Games byl třetím únorovým turnajem a opět nás čekala nafukovačka, tentokrát na pražském Proseku. Tady se sešla opravdu kvalitní konkurence, celkem 7 týmů bylo rozděleno do 2 skupin. Fotbalové hřiště bylo bohužel menší, než si pořadatel včas uvědomil, takže místo plánovaných dvou hřišť mohl postavit pouze jedno, tudíž byl rozpis trochu nepohodlný. Náš tým například v 8 ráno halu otvíral a v 8 večer „zavíral“. Náš celkový hrací čas byl ale jen 2:30 hodiny. No ale stálo to nakonec za to.

První zápas proti Sabatu – nevíme co nás čeká, soupeř je dost ambiciózní, navíc herní systém na čas, kdy po zaznění konce hrací doby zápas nemilosrdně končí uprostřed nedohrané směny… V první směně sice hned dáváme maximální možný počet 5 bodů, ale soupeř nám v dohrávce 3 body vrátí. Přidáme další 4 body, a soupeři umožníme už jen jeden odpal. Stihneme ještě začít 3. směnu, kdy skórujeme trřikrát s jedním autem, pak časomíra zápas ukončí. Celkem jednoznačně vyhráváme 12:4.

Máme pauzu na 3 hodiny – někdo jede domů někdo zůstává. Michal ví o blízké kavárně, tak tam vyrážíme a tam nás kromě výborné kávy a hrozně dobrých zákusků vítá majitel – Vasko Kolev st. (většině eaglsáků, ho asi nemusím představovat, je to zkrátka jeden z nás, otec dvou našich výborných hráčů).

Dalším soupeřem je Hluboká, která už loni měla silný tým, takže větříme velkou bitvu. A taky jo – obrany obou týmů se předhánějí v zákrocích, po první směně je stav 1:1, ve druhé soupeř přidá bod, my 2 a protože je hra rychlá, stihneme ještě celou třetí směnu, kdy soupeře, ač má s jedním autem dvě mety obsazené, domů nepustíme. My naopak opět jednou skórujeme.  Čtvrtou směnu zahájíme autem 1-3 a pak je konec hrací doby. Vítězíme 4:2!

Po pauze hrajeme poslední zápas ve skupině proti Praotcům z Roudnice nad Labem. Jdeme po vítězství hned od začátku – 5:0 po první směně. 8:0 po druhé. Pak nás soupeř vymaže rychlými třemi auty a sám využije naší „pauzičky“ v koncentraci – na 2 auty pustíme pět doběhů… A v další směně opět nejsme schopni se bodově prosadit – přestalo nám to pálit nebo mě házet, těžko říct, naštěstí je konec zápasu, takže vítězství 8:5 jsme udrželi.

To znamená jediné – vyhráli jsme naši skupinu a hned nás čeká další zápas proti druhému týmu vedlejší skupiny. Tím je Tempo, letos složené převážně z holek. Stihneme tentokrát odehrát jen 2 směny. Začátky zápasů nám jdou, zase hned vedeme 5:1. Pak přidáme 2 body a soupeř tři, takže výhra 7:4.

Jdeme se z přetopené haly občerstvit na vzduch a užijeme si přitom masopustní střížkovskou veselici.

A je tu poslední zápas – finále proti Nuclears Třebíč. Je 19:15 h, venku tma, v hale taky, protože svítí sotva půlka světel. Jsme zvědaví, jak si s tím hráči obou týmů poradí. Do zápasu jdeme po losu jako domácí. A je to zase super zápas s krásnými polařskými zákroky a tvrdými odpaly. V první směně vymaže soupeře naše první meta Nela, když v klidu sebere tři odpaly a zašlápne metu. V dohrávce dáváme 2 body. Ve druhé směně se Třebíč dostává na mety, my ale hrajeme nejprve nucený aut na dvojce, další nucený aut na trojce a směnu si zase v klidu ukončí Nela. My přidáme bod. Ve třetí směně soupeř jednou dobíhá kvůli naší laxnosti v rozehrávce, ale i my přidáme jeden bod. Ve čtvrté směně zvládne soupeř ještě jednou bodovat, ale pak už je konec – VÍTĚZÍME 4:2!

Celý den jsme předváděli super hru, a tak neskromně říkám, že si to vítězství fakt zasloužíme. Nejlepším hráčem jsme zvolili Ferdu Kaisera!

Vítězi se stali Šimon Lang, Tonda Bakule, Jacob Gasowski, Xavi Smith, Jerry Bartulík, Nela Nepožitková, Vojta Řezáč, Ferda Kaiser, Miky Tichý a Tony Fárník. Díky všem trenérům a rodičům za výdrž!