V naší základní skupině jsme měli za soupeře týmy Draků z Brna, Olympia Blansko a naše staré známé z Pražského přeboru, týmy Sabatu a Tempa.

Hned v úvodu nás čekal jeden z velmi těžkých soupeřů – Draci Brno. Na nadhozu se u nás představil Lukáš Derganz a jeho výkon zaslouží absolutorium. Soupeř celý zápas marně hledal způsob, jak překonat nadhoz, a když se mu to povedlo, podržela nadhoz skvěle fungující obrana. Bohužel směřování zápasu naznačil scénář opakující se v prvních 4 směnách – naši začínající pálkaři se po krásných hitech či krátké hře dostali na druhou a třetí metu bez autu nebo na jeden aut. Bohužel, zřejmě pocit zodpovědnosti vždy svázal křídla dalším pálkařům, kteří nedokázali z této situace nic vytěžit – kaučované zkrácené hry se nepovedly a většinou jsme tak směnu zakončili bez dalšího kontaktu s míčem několika strike-outy. Přesto se nám podařilo dotlačit jeden bod. Za vyrovnaného stavu se ovšem soupeři bohužel podařilo využít jedné z nemnoha nepozorností naší obrany a zpožděnou krádeží dovézt domů i druhý, jak se později ukázalo, vítězný bod.

I přes konečnou prohru 2:1 byl tento zápas nejhezčím a současně nejtěžším, který jsme na tomto turnaji odehráli. Měli jsme po celý zápas nepatrnou herní převahu nad soupeřem, bohužel se nám jí nepodařilo přetavit v bodové ocenění. A také chybělo trochu toho štěstíčka.

Další den nás dopoledne čekal zápas s Olympií Blansko. Bohužel jeho průběh již byl odlišný od prvního zápasu s Draky. Hráči nebyli v průběhu zápasu plně koncentrovaní na hru. Z toho vyplynuly jak chyby v obraně, tak problémy s přesností na nadhozu. A opět náš veliký problém na tomto turnaji – zase jsme nechali na metách několik bodů. Zkrátka, soupeř dal do hry více srdce a chtěl hrát. To přineslo jedinou výraznější prohru našich orlíků na turnaji.

Před odpoledním zápasem se Sabatem jsme při přípravě na zápas věnovali pozornost taktice na pálce, aby nám nezůstávali běžci na metách ve skórovací pozici. Tento nácvik zvládli naši hráči celkem dobře a tak jsme očekávali, že v samotném zápase budeme v dosahování domácí mety úspěšnější. Bohužel, scénář z ranního zápasu se opakoval – přestože jsme po celý zápas vedli, opět zůstalo mnoho běžců na metách. Tyto neproměněné doběhy a naprostá ztráta disciplinovanosti a koncentrace v závěru zápasu pak znamenaly naší další prohru o jeden bod, nyní v poměru 7:6.

V sobotu nás čekal poslední zápas ve skupině s týmem Tempa. V tomto zápase bohužel opět nepodrželo dobře házející nadhazovače pole. Plno zbytečných chyb pramenících především z laxnějšího přístupu některých hráčů ke hře v obraně bohužel nestačila vyvážit ani celkem dobře fungující pálka. Na ní jsme byli útočně naladění a byly k vidění pěkné odpaly. Škoda, že se ta celkem obstojná útočná chuť nepřenesla i do obrany, kdy u většiny hráčů v jejich výkonech chybělo srdíčko a chuť zahrát na hřišti něco navíc. To bohužel na soupeře nestačilo a po další porážce o jeden bod 11:10 jsme skončili ve skupině bez jediného vítězství na pátém místě.

Byla to veliká škoda, protože herně si náš tým i přes výše uvedené výhrady nezasloužil skončit základní skupinu bez jediné výhry.

Musíme totiž objektivně uznat, že nezaujatému divákovi se musely všechny naše zápasy ve skupině líbit, byly dramatické až do samého závěru, plné hezkých herních situací a odpalů.

Pálkařsky se většina našich hráčů projevila velmi sympaticky, bylo vidět poměrně dost odpalů, a to i tvrdých ran daleko do vnějšího pole.

Naše hra v obraně pak (i přes všelijaké brykule, co byly občas k vidění) z pohledu obdržených bodů rozhodně patřila k tomu lepšímu, co bylo možno v turnaji vidět. I přes 4 prohry dosáhl totiž náš tým po odehraných základních skupinách čtvrtého nejnižšího počtu obdržených bodů.

Náladu pak naši hráči zlepšili sobě, nám kaučům i rodičům a fanouškům svým posledním vystoupením na turnaji, kdy nastoupili v souboji o deváté místo proti Rytířům z Trutnova. Od začátku zápasu jak na pálce, tak v poli předváděli hru, kterou od nich chceme bez ohledu na výsledek vidět – hráli s obrovskou chutí a s plným nasazením, a přesto koncentrovaně a disciplinovaně.

Ačkoli hráči ne vždy zcela plnili pokyny kaučů nebo dodržovali naplánovanou taktiku, jimi předvedená hra úplně neodpovídá našemu konečnému umístění. Naši hráči tak vlastní kůži zjistili, že i ve sportu bude mít teta smůla, když s ní nebudou bojovat dostatečně zarputile, prostě navrch.

Na druhou stranu, první a poslední zápas na turnaji, ač každý svým průběhem úplně jiný, doufejme, přinesly našim hráčům jiné poznání – že pokud budou chtít, můžou se na hřišti se vztyčenou hlavou utkat s kterýmkoli soupeřem. Ale že o tom rozhodují výlučně oni sami.

TT