Tento víkend 27.-28.9.2014 se v areálu Tempa Titans uskutečnilo Mistrovství republiky ml. žáků Coachball 2014.

Tento víkend 27.-28.9.2014 se v areálu Tempa Titans uskutečnilo Mistrovství republiky ml. žáků Coachball 2014.

Po vítězství v turnajové části Superpoháru jsme na tento turnaj odjížděli s velikou nadějí na medailová umístění. Bohužel osud tomu chtěl jinak.

Našimi soupeři ve skupině byly týmy Techniky Brno a Arrows Ostrava. Zahajovací zápas nám do cesty přivedl rivala z Brna (nakonec bronzového medailistu v turnaji). Protože jsme v zápasech ve skupině chtěli prověřit všechny naše hráče a zjistit jejich aktuální formu, hráli někteří hráči i na postech, které nebyli jejich dominantními. Přesto jsme do poslední směny vstupovali za stavu 6:1 pro nás. V poslední směně docházelo potom v naší obraně k drobným nepřesnostem, které umožnily soupeři snížit na 6:5. Více bodů jsme však již nepovolili a tak byl zápas ukončen ještě před naší dohrávkou.

Po prvním zápase byl našemu týmu vyměřen čas pro Masters. V Masters došlo k jedné změně – neházelo se již na přesnost, ale na dálku. Malí orlíci přistupovali k jednotlivým disciplínám (běh po metách, hod na dálku, odpal na dálku, souhra vnitřního pole) velmi zodpovědně. Přestože jsme se v jednotlivých disciplínách umístili na „bedně“ pouze v souhře, kde jsme dosáhli druhého nejlepšího času, ani v ostatních jsme rozhodně nepropadli (ve většině z nich jsme se umístili těsně pod stupni vítězů) a jednotlivé velmi dobré a zejména vyrovnané výkony našich t-ballistů a t-ballistek nakonec znamenali celkové vítězství týmu Eagles v soutěži Masters.

Po slavnostním zahájení turnaje jsme se střetli ve druhém zápasu skupiny s týmem Arrows Ostrava. Po celou dobu jsme měli více ze hry, hlavně naše dobrá obrana soupeři nedala ani bod zadarmo. Ke konci zápasu jsme se prosadili i na pálce a dovedli zápas do vítězného konce 11.4.

Vítězství ve skupině nám do cesty postavilo tým z Hluboké, který ve své skupině obsadil druhé místo, když souboj s Hrochy z Brna těsně ztratil až v úplném závěru zápasu. Tento náš vzájemný zápas měl rozhodnout, zda v případě vítězství budeme bojovat o medaile nebo v případě porážky o páté až osmé místo.

V neděli ráno se nad hřištěm plížila mlha. Při rozhazování se pod paprsky slunce rozptýlila a vynořil se celkem pěkně vyhlížející slunečný den. Bohužel pro nás, ovšem nutno podotknout.

Do zápasu jsme vstupovali jako domácí, soupeř tedy začínal na pálce. Jeho první odpal vypadal jako celkem lehce chytatelná svíce do vnitřního pole, případně jako odpal, který se bez následků vykulí do foulbalu. Bohužel naše třetí meta měla míč přímo ve slunci, takže nejen, že míč nechytila, ale ten hráče těsně před faulballovou čárou nešťastně tečoval o dres a vykutálel se mimo hřiště. Místo autu jsme tak měli rázem hráče soupeře na třetí metě. Ani další soupeřovy odpaly jsme nezahráli jistě a naše drobné nepřesnosti mu dovolily 3 doběhy. Obranu uklidnila až porada s trenéry, pak už začalo vše fungovat, jak má, a zahráli jsme 3 auty. Bohužel naše pálka zaostávala v průběhu celého zápasu za výkony z přípravných zápasů. Pálkaři neplnili pokyny, švihali do prvních vysokých nadhozů a většina našich startů na pálce končila lehkými auty ze vzduchu (často navíc za situace žádného nebo jednoho autu a obsazené druhé nebo třetí mety). Přesto jsme dokázali několikrát v zápase skoro dotáhnout bodový stav našeho soupeře, ten nám ale (a částečně opět za pomoci sluníčka - další nechycený lehký míč ve vnitřním poli) vždy opět odskočil na dva-tři body. V dohrávce poslední směny se nám pak už podařilo pouze korigovat výsledek na rozdíl jediného bodu - 6:7. Třetí aut tak znamenal radost soupeře a nás odkázal do bojů o páté místo. Je ovšem třeba přiznat, že soupeř projevil větší touhu po vítězství, předvedl velmi sympatický, bojovný výkon a zcela po zásluze zvítězil.

Boj o páté místo jsme zahájili zápasem s naším pravidelným rivalem z Tempa, přičemž ten po celý turnaj předváděl velmi dobré výkony. Bylo třeba zkoncentrovat všechny síly. Utkání jsme zahájili vítězstvím v losu, začínali jsme tedy jako domácí v poli. Obrana již ale opět fungovala bez větších zaváhání a od začátku jsme byli ve vedení. Po slibném začátku nám ale v průběhu zápasu zase odešla pálka, naštěstí obrana držela utkání pevně ve svých rukách. Výsledek tak neohrozil ani krásný homerun soupeřova pálkaře v poslední směně. Utkání jsme dotáhli do vítězného konce 5:3.

V posledním utkání o 5. místo jsme se střetli s nám opět dobře známým týmem Pipas Brno. Začínali jsme na pálce, ovšem vyšli jsme bez bodu. Naopak soupeř si svojí agresívní hrou vynutil v první polovině zápasu naše chyby a dosáhl na vedení 2:0. V první polovině zápasu byla naše hra ospalá, a to zejména na pálce, nepomáhalo ani mohutné fandění našich fanoušků v ochozech. S tím bylo třeba něco udělat. Zabrala až rozmluva trenérů s hráči a zejména bojový pokřik, který vyburcoval naše hráče z letargie. Na následující pálce to bylo znát, hráči přestali bezmyšlenkovitě švihat po vysokých míčích a trpělivě na pálce čekali na dobrý nadhoz. Nelehkými odpaly se nám podařilo dostat soupeře pod tlak a srovnat na 2:2. Útok však pokračoval a na dva auty se nám podařilo obsadit všechny mety. Následný boj Emmy Beňové na pálce byl nakonec korunován nádherným grandslamem - 4bodovým homerunem, ze kterého se do skóre s hledem na maximální možný počet ve směně 5 počítaly jenom 3 body. Zápas už jsme nepustili a mohli jsme se radovat z výhry a konečného pátého místa.

Veliké díky patří všem našim fanouškům, kteří hnali náš tým dopředu za každé situace. Speciální poděkování pak patří paní Kabeleové, díky níž naše pálkařské pořadí šlapalo jako švýcarské hodinky.

Z mého pohledu to byl vyvedený, i když pro nás zase trošku smolný turnaj. Všichni hráči do jednoho předvedli na turnaji skvělou hru v obraně. Hra na pálce mohla být aktivnější, postrádal jsem u hráčů v některých okamžicích ten hlad po odpalech, který nám předváděli v přípravných zápasech. Trochu agresívnější pálka by nám v rozhodujícím momentu turnaje určitě pomohla.

I přes trochu té smůly ale před výkony malých orlíků na vrcholných baseballových turnajích letošního roku (Superpohár 2014 a MR ČR Coachball) hluboce smekám a jsem s nimi na výsost spokojen. Z 15 odehraných zápasů s domácími i zahraničními týmy (10 na superpoháru, 5 na MR) jsme prohráli pouze 2, přičemž se našel pouze jeden jediný domácí tým, který nás dokázal porazit. A to je velmi příjemná statistika.

JT