Jaké byly tvé baseballové začátky?

Můj táta hrával baseball za Black Horses (Kovo Praha), a tak jsme každý rok chodili koukat na Pražský baseballový týden, který se tenkrát hrál ještě v Nebušicích. Jeden rok jsem si koupil lístek do tomboly a vyhrál baseballovou rukavici. Bohužel byla na pravou ruku, tedy pro leváka. Americký tým v turnaji projevil o rukavici zájem a chtěl ji vyměnit. Tak došlo k poradě mého táty s Mirkem Vojtíškem (tátův spoluhráč a tehdejší hlavní trenér národního týmu), zda má rukavice podobnou hodnotu. Takže moje první rukavice byla 13 palců velká Rawlings Ozzie Smith. Ihned poté jsem ukončil svou "fotbalovou kariéru" a začal hrát v Troji pod vedením Libora Knappa a Honzy Zákory.

Co tě přivedlo do Eagles, tehdy Sokola Krč?

V Troji jsem odehrál žákovskou a kadetskou kariéru. Paradoxně jsme byli s Krčí velcí rivalové v těchto kategoriích. Krč tehdy táhl Honza Homolka, Ríša Bešta a tým trénoval obávaný trenér Petr Zach. Se známými kluky jsem se setkal na reprezentačních srazech. Mezitím se Troja transformovala na SaBaT, ale do juniorů se chodilo do Kova Praha, což mi tehdy nedávalo smysl. Přes Ríšu Beštu jsem se setkal s Alešem Chýlem, který trénoval juniorský tým v Krči, a domluvili jsme se na zimní přípravě v sezóně 1994/1995.

Jak zpětně vnímáš své působení na americké univerzitě?

Moje cesta na americkou univerzitu vedla přes střední školu, kam jsem odjel v rámci výměnného pobytu. Celá zkušenost v USA byla neuvěřitelná. Na střední škole jsem měl skvělého, ale drsného trenéra. Díky této expozici jsem získal stipendium na Junior College a následně přešel na Southeastern Oklahoma State University, která vyhrála NCAA Division II College World Series.

Junior College byla o větším množství hráčů, kde přežili jen ti nejvytrvalejší. Trenér čtyřleté univerzity sestavoval tým na základě recruitingu hráčů z junior college nebo z transferu z jiných univerzit. Zpětně vnímám období 1997–2002 v USA jako zásadní posun v mé kariéře s obrovským množstvím odehraných zápasů, osamostatněním se a tvrdou konkurencí, což mě automaticky nutilo zlepšovat se.

Budeš chtít posílit kádr?

Určitě. V sezóně, kde budeme hrát Evropskou ligu, bude potřeba široký kádr. Příchod zkušených hráčů k mladým talentovaným může tým výrazně posílit.

Jaký je tvůj trenérský styl? Který trenér tě nejvíce ovlivnil?

Jsem empatický a emotivní trenér. Snažím se poznat každého hráče a přizpůsobit mu trenérský přístup. Během zápasů se snažím zůstat klidný, protože v tu chvíli už nemohu situaci ovlivnit. Klidný trenér může přenést pohodu na hráče. Pokud však vidím nevhodný přístup ke hře, není problém zařvat a upozornit tým, pokud hraje pod svými možnostmi. Mým cílem je komunikovat tak, aby tým a hráči věděli, na čem pracujeme a proč. Billy Jack Bowen a Stan Luketich mě ovlivnili nejvíce.

Těšíš se na Ligu mistrů?

Ano, těším se. Bude to zajímavá zkušenost, a je skvělé, že s Eagles budeme účastníky prvního ročníku.

Jak to skloubíš s působením u kadetské reprezentace?

Bude to náročné. Jasně jsem vedení řekl, že kadetská reprezentace má pro mě prioritu, a kompromisy v této oblasti neudělám. V letošní sezóně by neměly nastat kolize, ačkoli druhý hrací víkend bude náročný kvůli turnaji PONY League.

Co tě vedlo k návratu do známého prostředí?

Nerozhodlo se to jednoznačně, ale mám rád výzvy. Líbila se mi prezentace směřování klubu a rozhodl jsem se, že se zapojím do této transformace. Extraligu jsem sledoval, a mladé jádro hráčů Eagles se mi líbí. Slyšel jsem i pozitivní ohlasy na atmosféru v týmu a na tvrdou práci kluků. Pokud kádr, přístup a chuť zůstanou, věřím, že je velký potenciál dosáhnout mnoha úspěchů.

Jakou přípravu před Extraligou chystáte?

Dokončíme zimní přípravu a jakmile to bude možné, přesuneme se ven. Před začátkem sezóny chceme odehrát přípravné zápasy. Už máme nabídky ze zahraničí, ale termíny budeme muset ještě dohodnout.

Co podle tebe chybělo Eagles k větším úspěchům v minulých letech?

Těžko hodnotit ze zvenčí, ale zdá se, že chyběla zkušenost a možná i jeden klíčový hráč navíc.

Kde vidíš sílu současného kádru, a naopak na čem je třeba nejvíc pracovat?

Síla je v mladém jádru, které má za sebou několik sezón. Někteří hráči jsou v zahraničí na školách, kde získávají cenné zkušenosti a jsou pod tlakem konkurence. Pokud se k nim připojí po návratu ze Spojených států, mohou tým výrazně posílit. Pracovat budeme na fyzické, herní, mentální stránce, klidu a sebedůvěře.

Budeš pokračovat v cestě s mladými hráči a doplníš je o veterány?

Ano, věřím, že kombinace mladých talentů a zkušených hráčů je klíčová. Mladí hráči budou posilovat svým přístupem a touhou po zlepšení, zatímco veteráni budou jejich vzorem a průvodci ve hře. Importy budou sloužit k doplnění týmu tam, kde je to potřeba.

Čemu se věnuješ mimo baseballové hřiště?

V oblasti financí pracuji již devatenáctým rokem a nazývám svou pozici finančním koučem. Snažím se být průvodcem a rádcem svým klientům ve finančním světě. Učím je finančním návykům vedoucím k dlouhodobé spokojenosti a splnění jejich cílů.

Jaký je tvůj TOP baseballový okamžik v Eagles a v reprezentaci?

V Eagles byl TOP okamžik na trenérském postu, kdy jsme vyhráli sérii asi jedenácti zápasů. Viděl jsem, jak ti malí kluci milují hru. Jako hráč bych zmínil rok 2006, kdy jsem byl hrajícím trenérem a skončil sezónu s pálkařským průměrem téměř .500. V reprezentaci jsou to momenty v Mexiku 2016 a na kvalifikaci na WBC 2019, kdy jsem cítil obrovskou hrdost na české hráče.

Máš osobní či sportovní filozofii, kterou přenášíš na hráče?

Motto "Co do toho dáš, to z toho dostaneš" fungovalo pro mě i hráče. Platí ve všech oblastech života. Chci hráče naučit principy a nástroje ze světa financí, ale také finanční návyky vedoucí k dlouhodobé spokojenosti.

Chystáte se na spolupráci s prvoligovým klubem?

Spolupráci s prvoligovým klubem vnímám jako správný směr pro rozvoj hráčů. Věřím, že dohodneme spolupráci v duchu vzájemného prospěchu.

Jak bys popsal Eagles pěti slovy?

Velký areál, zelená, dobré vzpomínky.

Kde bys rád viděl klub Eagles za pár let?

Chtěl bych, aby Eagles fungovaly profesionálně, s plně vybaveným týmem trenérů a zázemím. Místo, kde hráči rostou nejen sportovně, ale také osobnostně, a kde rodiče vědí, že jejich děti jsou vedeny správným směrem.