Baseball, kterému se věnuje už 14 let, ho oslovil svou komplexností. „Baseball je výjimečná hra. Vyžaduje neuvěřitelnou všestrannost a výkon – fyzický i mentální. To je možná to, co mě na něm baví nejvíc. Hráč musí být nejen rychlý a silný, ale i přemýšlivý a strategický,“ vysvětluje.

Nadhazování je jeho doménou a podle něj i jednou z nejzajímavějších částí baseballu. „Na nadhazování mě nejvíc baví kontrola nad hrou. Můžu si vytvořit vlastní tempo, podle kterého se bude hrát. Pokud nenadhodím, hra nezačne. Je to zodpovědná role, ale mě ta výzva baví.“

Zranění: Nepříjemná, ale nevyhnutelná součást sportu

Zranění jsou běžnou součástí každého vrcholového sportu, ale v baseballu má tento problém své specifické rysy. „Baseball je jednostranný sport, což znamená, že jedna strana těla je mnohem více zatěžovaná než druhá. Nejčastějšími zraněními jsou problémy s rukama a zády. U nadhazovačů, jako jsem já, jsou to především lokty a ramena,“ popisuje Albert.

Sám si dlouho myslel, že je vůči zraněním imunní. „Nikdy mě nic nebolelo, nikdy jsem neměl žádné problémy. Bohužel, s narůstající zátěží a počtem tréninků i zápasů se to změnilo,“ přiznává Albert. Vše vyvrcholilo 1. října 2024, kdy musel podstoupit operaci Tommy John, při níž mu byl nahrazen loketní vaz. „Loket jsem měl z poloviny utržený. U mě to ale nebylo tak, že by při jednom hodu něco křuplo. Bolest přišla postupně. Po jednom zápase se mi ruka už nezregenerovala a nepříjemná mírná bolest mě už neopustila. Nejprve jsem tomu nevěnoval takovou pozornost, ale postupně bolest zesilovala, až byla neúnosná.“

Albert se snažil dál hrát, ale jeho výkony šly dolů. „Byl jsem limitován, nemohl jsem hrát naplno. Nakonec jsem musel přestat úplně. Rok jsem se snažil vrátit zpět, ale bez úspěchu. Po dalším vyšetření se ukázalo, že problém je vážnější, než jsme si mysleli,“ vzpomíná.

Operace a následná dlouhá rekonvalescence Albertovi změnily pohled na baseball i na sport obecně. „To, co jsem zažil, bych nepřál žádnému hráči. Moje kariéra byla na vzestupu, blížil jsem se k hranici mužského nároďáku, a najednou jsem byl na rok a půl mimo hru,“ říká.

„Čekání na diagnózu a vědomí, že operace znamená vynechání minimálně další sezóny, bylo psychicky náročné. Ale tato zkušenost mě hodně naučila. Úplně mi to změnilo nastavení v hlavě. Částečně je to tím, že jsem starší, ale teď kladu mnohem větší důraz na regeneraci, správné cvičení a prevenci. Už vím, že sport není jen o výkonu na hřišti,“ přiznává.

Nový pohled na prevenci a regeneraci

Albert zdůrazňuje, že prevence zranění a regenerace jsou klíčové pro dlouhověkost sportovce. „Před zraněním jsem regeneraci a prevenci tolik neřešil. Dnes už vím, že bez toho to nejde,“ říká. Své zkušenosti využívá nejen k vlastní přípravě, ale snaží se je předávat i mladším hráčům. „Prevence není zábavná část tréninku, ale je nesmírně důležitá. Správné cvičení, protahování a regenerace jsou základem pro to, aby se hráč vyhnul zraněním.“

Albertova cesta je inspirací pro všechny sportovce. I když si prošel náročným obdobím, věří, že mu tato zkušenost pomůže stát se ještě lepším hráčem. „Věřím, že až se vrátím, budu na tom lépe než dříve. Zranění mě naučilo, že sport není jen o výkonu, ale i o zdraví a péči o vlastní tělo,“ uzavírá s optimismem.

Prevence a regenerace: Klíč k dlouhověkosti sportovce

Albert zdůrazňuje, že prevence zranění by měla být nedílnou součástí tréninkového režimu. „Každé tělo je jiné a každé něco jiného vydrží. Každý hráč si musí najít, co mu vyhovuje,“ říká. Sám má propracovanou rozcvičovací a protahovací rutinu. „Každý nadhazovač má své rituály. Moje rutina zahrnuje atletickou abecedu, cvičení s gumou a práci na mobilitě. Zaměřuju se nejen na vršek těla, ale i na mobilitu kyčlí a dolních končetin. To je něco, co spousta hráčů podceňuje,“ vysvětluje.

Vedle fyzické přípravy si Albert zakládá i na mentálním nastavení. „Před zápasem poslouchám uklidňující hudbu a dodržuju pár svých podivných rituálů. Ty mi pomáhají se dostat do správného rozpoložení,“ přiznává.

Regenerace hraje v jeho tréninkovém režimu klíčovou roli. „Čím lépe hráč regeneruje, tím lépe hraje. Miluju saunu a rád plavu, ale nejdůležitější regenerační faktor je spánek. Jenom tím, že se člověk dobře vyspí, může svůj výkon zlepšit na úplně jinou úroveň,“ zdůrazňuje Albert.

Doporučení mladým hráčům

„Buďte pořádní ve všem, co děláte, ale dejte si pozor, abyste se nepřetáhli. U mladších hráčů vidím často, že by chtěli trénovat baseball čtyřikrát nebo pětkrát týdně. To není nutné. Důležité je zapojit i jiné sporty a aktivity. Čím lepší atlet, tím lepší sportovec,“ říká.

Dodává, že prevence je klíčová, i když není zábavná. „Mladí hráči by nejradši jen švihali a házeli. Já jim to nemám za zlé, byl jsem stejný. Ale prevence je základ. Protahování, správné cvičení a regenerace – to vše hraje důležitou roli.“

Albert také apeluje na důležitost podpory ze strany trenérů a spoluhráčů. „Hráč musí mít vlastní hlavu, to je jasné. Ale trenéři a spoluhráči by mu měli být oporou. Někdy jiná perspektiva může být klíčová.“

Perspektiva po zranění

Albertovo zranění a následná operace ho naučily vnímat sport z jiné perspektivy. „Kdybych mohl začít znovu, možná bych si dával větší pozor, abych se nezranil. Ale díky této zkušenosti jsem se naučil důležitosti regenerace a prevence. Věřím, že až se vrátím, budu na tom lépe než kdy dřív,“ říká odhodlaně. „Buďte trpěliví a důslední. Dávejte si pozor, abyste se nepřetáhli, a nezapomínejte, že sport není jen o výkonu, ale i o zdraví.“