Na mistrovství České republiky jsme se kvalifikovali jako vítězové pražského přeboru. Pracovali jsme celý rok, abychom se utkali s nejlepšími týmy v ČR. Cílem bylo semifinále.

Hned v pátek ráno nás čekal Arrows Ostrava, čtvrtý tým z poháru a tým, který nás v posledním měření sil s přehledem porazil 7:0. Oba týmy věděly, že se jedná o klíčový zápas pro postup ze skupiny. Na kopci se představili Šimon Blažek, Dan Petrov, Jan Červa a Viktor Redčenkov.. Na pálce jsme proti kvalitnímu nadhazovači Arrows přidávali bod po bodu, obrana hrála bez chyby a po vypršení času vyhráváme 9:0. Zápas šel podle plánu, vyhráváme důležitý zápas a daří se nám šetřit nadhazovače s limity do dalších dnů. V zápase se nám bohužel zranil Honza Červa, čímž přicházíme o důležitého nadhazovače do dalších bojů.

Téměř ihned po zápase s Arrows hrajeme s místní Hlubokou. Papírově nejslabší tým, který si účast na mistrovství zajistil až přiděleným pořadatelstvím. Ve svém středu má ovšem výborného Alexandra Šrámka, který nás již v několika minulých zápasech dokázal držet hodně zkrátka. Hluboká si na nás věřila a na kopec nasazuje právě jeho. My Hlubokou nepodceňujeme, chceme si zajistit postup do semifinále, a začínáme s Naoyou Fujiwarou. Hluboké vyšel začátek zápasu, my zůstáváme trpěliví, ubíráme nadhozy a čekáme na svoji šanci. Ta přichází s únavou nadhazovače Hluboké společně s chybami v poli. Vyhráváme 12:4. Vítězný complete game si připisuje Naoya, který tím je ovšem vyházen na zbytek turnaje.

Po prvním dni jsme 100% úspěšní a i když výsledky vypadají jednoznačně, nejednalo se o lehké zápasy. Cíl máme splněný, ale chceme bojovat o finále.

V sobotu hrajeme s Draky o první místo ve skupině na druhém hřišti ve Zlivi. Hřiště nemělo s regulérními rozměry absolutně nic společného a jsem rád, že jsme tam byli nuceni hrát jen jede zápas. Drakům nechceme dát nic zadarmo. Na kopec stavíme čerstvého Shuna Mitu, který odházel 4 směny. Drakům balóny létaly mezi hráče, naše kvalitní kontakty neomylně nacházely jen dračí rukavice. Zápas dohazuje Michal Kohout. Prohráváme sice rozdílem 12:2, ale výkonnostní propast tam nebyla. Končíme druzí ve skupině, a jelikož Kotlářka porazila Třebíč, semifinále budou pražské a jihomoravské.

S Kotlářkou jsme letos odehráli spoustu utkání a většinu z nich jsme vyhráli. Bohužel se ukázal rozdíl mezi semifinále MČR a zápasy v přeboru nebo na méně prestižních turnajích. Za Kotlářku výborně házel Dan Padyšák, na kterého jsme se začali prosazovat až ke konci zápasu. Šimon Blažek odházel slušné utkání, ale pálkaři Kotlářky byli zkrátka výborně připravení.

V neděli nás čekali opět Draci v zápase o třetí místo. 6 směn odházel výborně Dan Petrov, poslední směnu Martin Aschermann. Celý zápas, a ostatně celý turnaj, nás zdobila minimálně chybující obrana. Nadhazovači házeli přesně to, co měli a dlouho Draky drželi. Doplatili jsme opět na nervy a příliš upjatou a křečovitou pálku.

Závěrem si myslím si, že se nemáme za co stydět a můžeme být hrdí. Nechali jsme na hřišti vše a na výkonech to bylo znát. Medaile byla blízko a daleko zároveň. Nutno říci, že medailoví soupeři byli mnohem lépe mentálně připraveni na finálové zápasy, hrají o ně každý rok a každý rok patří k favoritům. Pro nás se jednalo o novou zkušenost, která se musela projevit. Tým udělal za rok obrovský pokrok, sehráli jsme důstojné zápasy s nejlepšími týmy v ČR. Pokud budeme dál pracovat usilovně jako letos, můžeme pomýšlet na medaile příští rok. Chci poděkovat, všem hráčům za jejich výkony na hřišti i za jejich chování mimo hřiště, a rodičům za jejich podporu na mistrovství.

Matouš Procházka