Rozděleny byly do 4 skupin. Pro tuto věkovou kategorii to je první celorepubliková akce, a tak jsme se těšili na nové, neznámé soupeře. V naší skupině D jsme nejprve nastoupili proti Arrows Ostrava. První 2 směny, jsme se trochu rozkoukávali, ale pak už patřil zápas jen nám a zaslouženě jsme vyhráli 15:3. Ve druhém zápase nás čekali brněnští Hippos, alias „béčko“ Hrochů. To byl o poznání vyrovnanější, a hlavně zábavnější zápas, vedení se každou směnu přelévalo z jednoho týmu na druhý a v dohrávce se nakonec štěstí usmálo na nás a my zvítězili 9:8. Velký podíl na našem vítězství měl Jeryho tříbodový, a hlavně první opravdický, homerun za plot. V sobotu nás čekal známý soupeř – Waynes Pardubice, kterému jsme ale od první směny dali jasně najevo, že umíme pálit a běhat po metách – celkem jasné vítězství 9:1 znamenalo, že jsme vyhráli skupinu a mohli nabrat síly před odpoledním čtvrtfinále.

Těšili jsme se na Draky (a oni na nás), ale oni v zápase o první místo v jejich skupině porazili Třebíč, a tak nás čekal tento soupeř z Vysočiny. Byl to zápas obran, po první směně skóre 1:1, po druhé 2:1 pro nás, po 3. směně 3:2, ve 4. směně se skóre neměnilo, docházel čas, začala poslední směna, první pálkař obsadil po hitu první metu a další pálkař soupeře poslal míč za plot pravého pole. Prohráváme o bod. Další pálkař je aut, další opět obsazuje 1. metu. Následující pálkař je SO. 2 auty. Na pálku jde 7. pálkař lineupu a opět posílá míč za plot, tentokrát přes střed, další 2 body. Směnu ukončujeme luftem na nadhoz a jdeme do dohrávky, kde jsou naši nalomení borci asi trochu nesoustředění, soupeř zahraje rychlé tři auty a je konec. Konec postupu mezi nejlepší 4 týmy. Jsme dost smutní, ale nic jsme nezkazili, hřiště bylo pro všechny stejně dlouhé, soupeři to prostě zrovna sedlo na pálku.

V neděli nás čekaly ještě dva další zápasy o umístění. Každá generace má asi nějakého soupeře, se kterým svádí urputné bitvy a má pocit, že nad ním nemůže vyhrát. Pro náš tým je to Hluboká – loni i letos nás porazili ve finále ČBP regionu Čechy, mají velké silné hráče a hráčky s velkým sebevědomím. A hrají hezký baseball. No a samozřejmě jsme v dalším zápase narazili právě na ně. Také byli zklamaní, prohráli čtvrtfinále o bod s Hrochy. Před zápasem jsme měli s hráči motivační řeč a kouzlo zapůsobilo – byli jsme hosté, začali na pálce a hned první odpal donutil jejich třetí metu k chybě a troufám si tvrdit, že ji rozhodil do konce zápasu. Spustili jsme kanonádu – Jery hned v první směně šoupnul opět odpal za plot, tentokrát dvoubodový, hráli jsme těžké auty v poli. Soupeř se rozkládal sám zevnitř, vyčítali si vzájemně chyby, zkrátka to neunesli. Povolili jsme jim jediné 2 body ve druhé směně, zatímco my bodovali v každé z pěti směn. Porazili jsme je 11:2! Sladká odměna po předchozím zklamání. To byl ten baseball, ke kterému jsme na začátku sezony doufali, že se propracujeme. Ještě ho neumíme předvádět stabilně, ale jdeme správnou cestou.

Čekal nás poslední zápas o 5. místo. Do cesty nám opět vstoupili Hippos, náš skupinový soupeř. Soupeř, kterého jsme měli jasně přehrát. Ale nehráli jsme proti Hippos, hráli jsme proti Eagles – sami jsme si to v první a druhé směně chybami zavařili, pustili domů moc doběhů a pak už to na konci nestihli dotáhnout. Takže jsme ze super turnaje, kde jsme předváděli hezkou hru a neměli se za co stydět ani v tom smolně prohraném čtvrtfinále, odjeli s pachutí nepodařeného posledního zápasu.

6. místo z MČR v konkurenci 18 týmů je fajn, skončili jsme jako nejlepší tým z Čech, nad námi byly už jen moravské týmy. Ale….tenhle ročník, má do budoucna určitě na víc!

Eagles na MČR reprezentovali: Tonda Bakule, Jery Bartulík, Tony Fárník, Michal Juřina, Ferda Kaiser, Šimon Lang, Kuba Pokorný, Vojta Řezáč, Xavi Smith, Miky Tichý, Kuba Waagner. Trenéři: Alena, Lenka, Lucka, Pavla, Míša, Martin, Michal a Mirek.

Báječným rodičům děkujeme za podporu!