Matěji, jak probíhaly námluvy se severoamerickou profesionální MLB?

V sedmnácti letech jsem byl draftovaný, pak jsem šel do Austrálie. Dokončil jsem střední školu a začal v Rookie League na Floridě. Pak mě povýšili o ligu výš, do Low Single-A.

Je daleko z těchto soutěží mezi nejlepší?

Hrozně daleko. Mezi tím jsou ještě minimálně tři ligy. Dostat se do Ameriky je snem každého baseballisty. A na celém světě jich jsou miliony.

Ovšem to musí mít zámořské kluby zájem a nabídnout smlouvu...

Když mi ji Minnesota nabídla, byl to obrovský šok. Bylo mi teprve sedmnáct, vůbec jsem to nečekal. Vím, že přede mnou podepsal Jakub Hajtmar, pak tam byl Toufar. Oni podepsali snad až ve dvaceti, takže já o tom vůbec nepřemýšlel. A najednou to přišlo. Ozvalo se několik týmů, které na mě a rodinu začaly vytvářet nátlak.

Jak jsi se cítil?

Zvláštní pocity se mísily s nadšením. Šlo o velký krok, nechtěl jsem nic uspěchat, udělat chybu. Radili mi lidi, kteří se pohybují v českém baseballu. Třeba Richard Kania už třeba jen tím, že umí anglicky. Tomu jsem vděčný. On byl skaut Chicago Cubs, když mě chtěli kontaktovat, tak přes něj. Byl to hrozný frmol, stres, ale teď na to vzpomínám jako na velkou událost a šťastné okamžiky.

Dostal jsi i první peníze, dá se s touhle smlouvou vyžít?

Smlouva mi dovolovala, v rámci studentského života, soustředit se na trénink a učení. Nemusel jsem chodit po brigádách. Zaplatil jsem nájem, později jsem si mohl koupit auto. Ale samozřejmě kdyby se mi něco stalo, tak do třiceti bych z toho nevyžil. To bych musel něco odehrát v MLB.

Co konkurence?

Je obrovská! Systémy farem jsou rozrostlé, snad všechny děti hrají od malička. Baseball má v zámoří obrovskou základnu, takže šéfové vědí, že nemusejí v nižších ligách nikomu dávat velké peníze. Lidí je tam hodně. I skok z Triple-A, což je druhá nejvyšší soutěž, mezi elitu je neskutečný. Hráči dostávají desetinásobnou výplatu.

Jak to chodí v Americe?

Sezona začíná v březnu jarním tréninkem, což je de facto měsíc intenzivní makačky. V přípravných zápasech pak trenéři a skauti sledují, jak se kdo připravil. Na základě toho a minulých výsledků rozřadí hráče do týmů. V dubnu se rozjedou do lokálních týmů. Sezona jako taková je dost stereotypní. Od dubna do začátku září se hraje, záleží, jak se dostane tým do play off. V Rookie League jsou baseballisté od osmi ráno na hřišti, v poledne se hrál zápas. Na Floridě bylo šílený vedro. Pro mě, coby Evropana, něco hroznýho.

A když tě povýšili do Elizabethton Twins v Tennessee, bylo to lepší?

Zápasy byly na programu večer, a v neděli bývávalo volno. V září jsem se pak vracel do Prahy, i kvůli škole. Na konci října začala zimní sezona, což je o fyzické přípravě. Běhání, posilovna. To, co nabereme v zimní přípravě, z toho čerpáme během těch šesti měsíců sezony. Přes sezónu  je potom důležité hlavně pálit. Švihat, švihat. Aby tam švih zůstal.

Máš nějakou radu pro své následovníky?

Aby si vytyčili cíl a šli za ním. V České republice jsou jedny z nejlepších podmínek v Evropě. Musí vědět, že to jde. Pokud pak budou ochotni obětovat záliby, tak šanci mají. Trenéři tady jsou. Je to o talentu a píli. Já si někdy od patnácti vzal denně pálku a dvě stě, třistakrát jsem si třeba v obýváku švihnul.

Musel jsi něco baseballu obětovat?

Malování, jiný sporty. Rád jsem hrál golf, lyžoval. Jezdíval jsem do Egypta za potápěním. Jenže vlastně od patnácti jsem nebyl na pořádný dovolený.

A co škola?

Tu jsem omezovat nemusel, odmaturoval jsem. Chodil jsem na sportovní gymnázium Nad Štolou, kde byly každý den tréninky. Tohle mi ukázalo cestu, že můžu hrát naplno baseball, ale zároveň se udržet i ve studijním rytmu. Věk mezi patnácti a devatenácti je pro vývoj baseballisty asi nejdůležitější. V tom mi gympl strašně pomohl, během třeťáku jsem pak byl draftovaný.

Proč jsi vlastně skončil v zámoří?

Zásadní problém byl v tom, že já si chtěl vždycky nechat zadní vrátka ve studiu vysoké školy. Nebyl jsem ochotný jezdit hrát přes zimu do venezuelských, mexických nebo australských lig. V tom jsme se s týmem poměrně rozcházeli. A když jsem dokončoval bakaláře, tak jsem potřeboval od nich vyjít vstříc a na tom všechno ztroskotalo. To neradi viděli.

Matěji, jak jsi se vlastně dostal do Krče?

Táta byl na úřadu Prahy 4 a podílel se na výstavbě cyklostezky kolem areálu. Takže mě sem přivedl. Baseball jsem začal hrát v devíti letech a ve své podstatě jsem v Krči strávil veškerou dosavadní kariéru. Od T-ballu jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi.

Vždycky jsi patřil mezi hvězdy týmu?

Ani náhodou. Já na začátku leštil lavičku. Nevyčníval jsem v ničem. Až když jsem nabral výšku a dostal tělo pod kontrolu, tak jsem se začal prosazovat a baseball mě začal bavit. Do té doby jsem tam chodil spíš proto, že mě tam rodiče dali.

Vybavíš si, kolik máš mládežnických titulů?

To bych kecal. Ale tím, že jsem od kadetů hrával i o kategorii výš, tak si pamatuju, že jsme během trénování Ivana Boreckého minimálně jeden titul za sezonu uhráli. Takže jich možná můžu mít mezi sedmi až deseti. Ivan na nás byl vostrej, což bylo správný. Naučil nás drilu, kázni.

Je možné v konkurenci Draků a Kotlářky vrátit titul po letech do Krče?

Je to hodně těžké. Nedílnou součástí každého týmu jsou dva, tři kvalitní cizinci. Co se týká našeho týmu, tak pomalu končí řada starších hráčů, což je šance pro mladé kluky. Tak šest sedm let se vlastně nikdo z nich nevytlačil nahoru, teď tam jsou. Mohla by se nastartovat nová éra Eagles, kdy bychom se konečně mohli vyrovnávat Kotlářce a Drakům.

Chtěl bys ještě vyzkoušet jiné zahraniční angažmá?

Minimálně letos budu hrát za Eagles, jsem dohodnutý na tuhle sezonu. Školu mám hotovou, takže kdyby přišla zajímavá nabídka, rád bych si zahrál v Asii nebo v Americe. Ale záleželo by na konkrétní nabídce.

#goeagles35