Pokud si někdo zaslouží místo v Síni slávy našeho klubu, tak je to Vladimír Horáček (65). Když před 35 roky odešla parta hráčů z Tempa, byl jedním z nich právě on. První prezident dnešních Eagles je Krči věrný dodnes. „Je to srdeční záležitost,“ usmívá se muž, jehož baseballové a softbalové srdce bije opravdu v Krči. A moc by si přál, aby tým mužů získal titul.

Kdy jste se poprvé setkal s baseballem, potažmo softbalem?

„To je velice jednoduché – v roce 1966, kdy jsem začal chodit na střední školu. Tělocvikáře tam dělal Vlasta Brych. S nadsázkou se říkalo, že kdo nehraje softbal, nemůže mít jedničku z tělocviku. Takže hráli všichni, kdo chtěli mít za jedna.“

Jak jste pokračovali?

„Hráli jsme na Tempu, náš tělocvikář byl suprový, dneska je také v Síni slávy českého baseballu. Ale byl tam jeden problém – bylo tam tolik dobrých hráčů, že byly zdublované všechny posty. Po určité době se pár hráčů odtrhlo a vzniklo softbalové Podolí. Ale stejně zůstávala spousta hráčů. Kolem roku 1974-75 se začal hrát i baseball, který tu propagoval Mirek Vojtíšek. A my chtěli hrát baseball, jenže pro ten Vlasta Brychů moc nebyl. I tak jsme ale hráli oboje, až pět zápasů za víkend.“

Kde se hrálo?

„První baseballové zápasy se hrály na Letné, jenže brzy to zakázali, protože pár odpalů vlítlo do tramvají. Přestěhovali jsme se na písek Strahovského spartakiádního stadionu. Jinak jsme měli malé softbalové hřišťátko na Tempu.“

Vladimír Horáček - catcher,autor:Pepa Středa,1978 Strahov

V dobách komunismu šlo o nechtěný americký sport. Neměli jste problémy?

„Až do chvíle, než přiletěl na návštěvu Fidel Castro (vůdce komunistické Kuby), velký milovník baseballu. Ptal se, jestli tu hrajeme. Kubánci byli amatérští mistři světa. A od té doby se to lehce uvolnilo, i když nám nikdo nešel na ruku.“

V únoru 2016 oslaví Eagles už 35. výročí, prozraďte mladším generacím, za jakých okolností klub vznikl?

„Přišla krize, chtěli jsme hrát baseball a trhnout se. Každý jsme museli samostatně vysvětlit trenérovi, proč chceme odejít z Tempa. Pověděl jsem mu, že je to z důvodu rozvoje baseballu a softbalu, že se utvoří nový a kvalitní tým. Nemohl na to nic říct. Nakonec jsme odešli a založili Krč. Radek a Sváťa Štěpánkové,  Dan a Honza Baginové, Mirek Duffek a další. A hned to začalo fungovat.“

Dokonce jste klub vedl...

„Jsem vlastně spolurodič. První roky jsem dělal předsedu, někdo říkal prezidenta. Pak to převzali další a později Dan Bagin. On byl duše, která se v klubu začala angažovat. Já měl na starosti hlavně sportovní stránku.“

Jak jste přišli na název Krč?

„Administrativně nás vzal  k sobě Sokol Krč Praha 4 - Krč, který sídlí nedaleko. Abychom mohli hrát, tak jsme museli být pod nějakou tělovýchovnou jednotou. Ani nevím, kdo s tím přišel, že má Sokol zájem.“

Na jakém plácku jste našli první útočiště?

„Objevil jsem ve Strašnicích v Olešské ulici školu, kde byly samé ženy. Snad i školnice. Říkal jsem, že jako nový klub nemáme kde hrát a slíbil, že když nás nechají u nich na hřišti, budu trénovat děti. Softbal jsme v začátcích hrávali tam, baseball stále na Strahově.“

Snili jste o svém »stadionu« a sen se v Krči postupně měnil v realitu...

„Tehdy tu byla divočina, napůl smetiště a mokřiny. Tohle kluci sehnali náhodou, když jsme hledali plochu. Prvně jsme tu vybudovali úzký plac na vyvýšenině, míče nám padaly dolů do potoka. V 80. a 90. letech se začal rýsovat současný areál, v čemž se hodně angažoval právě Dan Bagin.“

Pamatujete si, kdy jste poprvé hrál na opravdovém hřišti s antukou?

„To bylo venku, když jsme jeli asi na měsíční zájezd po Evropě s Tempem v roce 1974. V Itálii jsme hráli s dorostenci Juventusu Turín. Tam jsem poprvé hrál na baseballovém hřišti. Tady snad poprvé, až se vybudovalo hřiště v Krči. I když na Technice na Kraví hřiště měli baseballové hřiště, nebylo ani travnaté, ani antukové, jen taková šotolina.“

Co pro vás baseball se softbalem znamenají?

„Je to jako droga. Když nejsem čtrnáct dní na tréninku, tak mám absťák. Takhle to mám nastavený.“

Který post vám přirostl k srdci?

„To je velice jednoduché, v podstatě jsem celý život dělal catchera. V klubu i reprezentaci. I když ještě jako náhradník v Tempu jsem začínal v levém, středním poli. V baseballu jsem začal catcherovat. Myslím, že jsem měl dobrý příhoz. V softu se později uchytil na tomhle postu Pepa Středa, v baseballu mě střídal Mirek Víšek. To už jsem končil a začínal trénovat.“

Od roku 1981 jste zůstal věrný Krči...

„A pořád jsem. Nikdy jsem nepřestoupil, i když teď hraju a vedu Old Boys. Ale jsme taková farma Krče.“ (smích)

Čím vás tento klub chytil za srdce?

„Výbornou partou. Měli jsme nějaký cíl, vidinu hřiště, chtěli něco vybudovat. Po zápasech a trénincích se chodilo do hospody, co si budeme povídat. To mi trošku chybí. Dnešní kluci mají všechno, vybavení, hřiště. My měli akorát nadšení, byli jsme srdcaři. Neměli jsme nic a chtěli jsme to. Dneska jim nic nechybí, akorát to srdce. Kolikrát mě to štve.“

Čekal jste, že se Krč takto rozroste a oslaví 35. narozeniny?

„To asi nečekal vůbec nikdo. A co se tady vybudovalo, to je něco nádhernýho. Pět hřišť, z toho dvě osvětlená. Fakt úžasná práce za tím kolektivem, co tady fungoval.“

Co byste popřál Eagles do dalších let?

„Aby chlapi vyhráli titul. Já jsem ho vyhrál několikrát, tihle mladí kluci nevědí, jaké to je. Přál bych jim to, ale ono to chce zabejčit se. A to mi občas chybí. Když se prohraje, tak proto, že byl soupeř lepší. Ale musím dát do hry všechno.“

#goeagles35

https://eu.zonerama.com/eagles...

Motto: MY HEART BEATS IN KRČ

“That’s pretty simple - in 1966 when I started going to secondary school. Our PE teacher was Vlasta Brych. Students at the school would jokingly say that if you didn’t play softball, you could never get an A in PE - so everybody who wanted to get an A played softball.”

 How did it go from there?

“We played at Tempo, our PE teacher was great - today he is in the Czech Baseball Hall of Fame. There was a problem, though - there were so many good players that we had two guys for each position. After some time, several guys decided to split away from Tempo and they founded the softball club of Podolí. Still, there were a lot of players. Around 1974-75 we started playing baseball as well - under the leadership of Mirek Vojtíšek. We wanted to play baseball, but Vlasta Brych wasn’t too keen on that. We still managed to play both, which meant we would play up to five games per weekend.”

Where was your field?

“The first baseball games were played in Letná, but pretty soon they put a ban on that, as a couple of balls were hit at trams that were passing by. So we moved to the sand field of the Strahov Spartakiad Stadium. We also had a tiny softball field at Tempo.”

During the communist regime, baseball, an American sport, was not very popular with the political leadership of the country. Did you ever get in trouble?

“There were some problems, but only until Fidel Castro (the leader of communist Cuba) visited Prague. He is a huge fan of baseball, and he asked if Czechs and Slovaks played it. The Cubans were amateur world champions at the time. From then on it got a bit better, but that doesn’t mean we received any kind of support.”

In February 2016, the Eagles will celebrate their 35^th birthday. Could you tell the young generation about how the club came to be founded?

“There was a bit of a crisis - we wanted to play baseball and split away from the team. Each of us had to explain to the coach in person why they wanted to leave Tempo. I told him that it would be good for the development of baseball and softball - a new and good quality team would be founded. There was nothing he could say against that. So we eventually left and founded Krč. Radek and Sváťa Štepánek, Dan and Jan Bagin, Mirek Duffek and others. And it started working well immediately.”

You were even in charge of the club, weren’t you?

“Yes, I could be considered a co-founder of the club. In the first few years, I was the club’s chairman, or president, as some called it. Then other people took over, and eventually Dan Bagin stepped in as the president. He did a lot of work around the club. I was more in charge of the sports part of the club.”

How did you come up with the name Krč?

“Sokol Krč Prague 4, which was nearby, took us under their wings. Back then, if we wanted to play, we had to be part of a sports organization. I don’t even remember who found out that the Sokol organization was interested in taking us in.”

Where was your first field?

“I discovered a school in Strašnice, Olešská Street, which was run exclusively by women. I think that even the janitor was a lady. I told them we were a new club and that we had no field, and I promised them that if they let us use their field, I would coach their kids. So in the beginnings we would play softball there. Baseball games still took place at the Strahov Stadium.”

You dreamt of having a ‘stadium” of your own, and this dream gradually began to materialize in Krč…

“Back then, this place was a wilderness, half waste-dump, and half moors. It was a coincidence that the guys found this place. At first, we built a narrow field on a sort of a platform, and our balls kept falling into the nearby brook. In the 1980’s and 1990’s, the construction began of the ballpark that we know today - a lot of the credit is to be given to Dan Bagin.”

Do you remember when you first played on an actual field with a clay diamond?

“It was abroad, when we went for a month tour of Europe with Tempo in 1974. In Italy, we played against the youth team of Juventus Torino. It was there that I first played on an actual baseball field. As far as Czechoslovakia or the Czech Republic is concerned, the first time I played on a baseball field was only after we built the field in Krč. Technika Brno also had a baseball field at Kraví Hora, but there was no grass or clay, just some kind of gravel or dirt.”

What do baseball and softball mean to you?

“It’s like a drug. If I don’t go to practice for two weeks, I get withdrawal syndrome. That’s how it is with me.”

What was your favorite position to play?

“That’s an easy question to answer, as I played catcher for most of my career - both in our club and on the national team. When I started in Tempo as the back-up catcher, I also played left field or center. In baseball, I started playing catcher. I think I had a pretty good arm. In softball, Pepa Středa took over the position and in baseball it was Mirek Víšek - that was towards the end of my playing career and at the beginning of my career as a coach.”

You’ve remained loyal to Krč since 1981...

“And I still am. I never transferred to another team although I do play for and coach the Old Boys. But we’re sort of a minor league team for Krč.”(laughs)

What was it that made you fall for this club?

“The people - we were a pretty tight group. We had a goal, the vision of having our own field. We wanted to build something. After games and after practice we would naturally hit the pub, let’s be honest about that. I do miss that sometimes. Ballplayers today have it all - a field, equipment. The only thing we had was our passion, we went all in. We had nothing and we wanted it all. Today, they have everything, but their heart is not in it. At times, this pisses me off.”

Did you expect Krč to grow into what it is today and that it would one day celebrate its 35^th birthday?

“I don’t think anybody expected that. The things that were built here, it’s amazing! Five fields, two of them with lights. The group of people here built something terrific.”

What is your birthday wish to the Eagles for the upcoming years?

“I want the baseball senior team to win the Czech title. I won it several times, but these guys don’t know what it feels like. I would love to see them do that, but you gotta have grit and push through. That’s something that I miss with players today. If you lose, it means that the other team was better. But you gotta give it all you have!”

#goeagles35