Na turnaj jsme odjeli bohužel ne v úplně nejsilnější sestavě, neboť se ve stejném termínu konalo i MČR v coachballu U11, pořádané softballovou asociací, kam byli 3 hráči U10 povoláni na pomoc. Takže jsme tým, kde byli i 2 nováčci, doplnili dalšími dvěma hráči U9 a jeli bojovat.

Ve skupině jsme narazili nejprve na Skokany z Olomouce a vcelku jednoznačně vyhráli 15:2. Dalším soupeřem byli nevyzpytatelní Oilers z Hodonína, kteří už kladli větší odpor, přesto jsme na konci slavili vítězství 7:4. Měli jsme na kontě 2 důležité výhry a v posledním zápase s Tempem, které také nepoznalo porážku nešlo překvapivě vůbec o nic, protože ve 4členné skupině, jako byla ta naše, se druhý den měl o první místo ve skupině poprat 1. a 2. tým tabulky (což už jsme jistojistě byli my a Tempo). Takže v sestavě dostali šanci hráči, kteří předtím jen střídali. I přesto jsme s Tempem svedli vyrovnaný zápas, soupeř nakonec zvítězil jen 5:4. Takže druhé místo ve skupině.

Sobotní ráno nás přivítalo sice s podmračenou tváří, ale bez deště, a tak jsme nastoupili odhodlaně do zápasu o první místo ve skupině (a tudíž o přijatelnějšího soupeře v dalším kole). A děly se věci nevídané. Kdo to viděl, nezapomene, kdo o to přišel může jen litovat. Řeknu to asi takhle: aby hráli desetileté děti 7 směn 0:0 se opravdu nevidí. Byla to totální dominance obou obran. A to se pálkaři neměli za co stydět. Soupeř měl asi největší šanci skórovat ve 4. směně, kdy měl při jednou autu obsazenou 1. a 2. metu. Pak jsme zahráli nucený aut na 3B a pak klidný aut 4-3. Nám se bohužel nesešlo více odpalů v tu správnou chvíli, takže jsme nechali na metách celkem 6 běžců. A v okamžiku, kdy už jsme se skoro chystali na tie-break – byla dohrávka, 2 auty, poslední možný nadhoz pálkaři - tam jejich poslední pálkař lineupu poslal homerun za kratší plot levého pole, kde náš polař stál, ale neměl už kam couvnout, aby odpal chytil…. smolná prohra, ale takový už je sport…těch KDYBY je spousta, ale jsou k ničemu.

Takže druhé místo ve skupině a naším soupeřem se stal pozdější vítěz celého turnaje – Hroši Brno. Zápas to byl zase napínavý, obě obrany hrály skvěle, soupeři ale vyšel lépe začátek zápasu, kdy doběhl pro 3 body. My v další směně stáhli bod jeden. Trápila nás zase pálka, ne a ne se sejít ve správnou chvíli, soupeř hrál ale opravdu dobře a najít skulinu, bylo těžké. Přidali ještě v 5. směně 2 body, takže jsme prohráli 1:5.

Postup do horní čtyřky tedy byl pryč, šli jsme se porvat alespoň o boj o 5. místo. Soupeřem byla Olympie Blansko a z naší strany to byl asi nejhorší zápas celého turnaje. Takový ten, jak se na to nedá moc koukat, moc se nadřete a nic z toho. A ani to štěstí Vám není nakloněno. Ve druhé směně jsme po našich nepřesnostech dostali 3 body. Ve čtvrté jsme se zlepšili a stáhli na rozdíl jediného bodu. Ještě byla šance, ale soupeř nás systematicky autoval při postupu na druhou metu a my už nic dalšího nedokázali, naopak jsme ještě dva body obdrželi, takže prohra 2:5.

Sobotní bilance nic moc, pocity se v nás mísily od hrdosti nad předváděným baseballem po nespokojenost s výsledky. Cítili jsme, že máme na víc, ale nedokázali jsme to prodat. Ti tři hráči, co v Kostelci s U11 vcelku jednoznačně válcovali ostatní týmy, nám tady hrozně chyběli!

V neděli jsme nastoupili k poslednímu zápasu o konečné umístění. Střetli jsme se s Arrows Ostrava a zlepšenou hrou na pálce a stále vynikající obranou otočili nejprve výsledek na 2:1 a posléze i zvítězili 3:2.

Z Hluboké si tedy odvážíme 7. místo z 18. Jistě dobrý výsledek, ale loni měl tenhle ročník medaili z MČR U9 a letos by mu slušela také. Konkurence je obrovská, všechny zápasy, které jsme odehráli měly dobrou úroveň, žádný soupeř nebyl vyloženě slabý a záleželo na drobnostech.

Je to dobrá parta, baseball je baví, chtějí se učit nové věci, nehroutí se při neúspěších. Pochválit si zaslouží – vnější pole se skvělo super těžkými zákroky, vnitřnímu poli souhra fungovala, chyb jsme za celý turnaj udělali opravdu pár. Sam a Vítek, jakožto nováčci měli své limity, ale i oni se zaskvěli několika skvělými zákroky nebo odpaly. Nela a Matěj patřili k oporám týmu a určitě je nikdo netipoval na mladší hráče.

Děkuji Vaškovi za nadhozy a za tu pohodu co s ním celou dobu je, Willovi za ochotu pomoct, Vláďovi za čím dál lepší zápis a všem rodičům za bezva servis, náladu, podporu a večerní výdrž!

Alena