Došlo k tomu celkem jednoduše – do turnaje Českého baseballového poháru kategorie U10, který se hrál o uplynulém víkendu na Hluboké, jsme vstoupili parádně – hned na úvod jsme vysoko a překvapivě hladce porazili pražského rivala Tempo 15:2. Krásný výsledek a hlavně hezká hra týmu, který normálně netrénuji (byla jsem jen nájemní kauč), mě příjemně překvapily. Kdo by si pomyslel, že chuť vítězství další 2 dny už nepocítíme….

Do dalšího zápasu proti Arrows jsme vstoupili sice s chutí, ale od začátku se nám nedařilo pálit (ač v této kategorii máme k dispozici vlastního, stále stejného, nadhazovače (díky Tome). Zato soupeřovi to šlo a s přispěním našich nepřesných polařských zákroků přidával bod za bodem až na konečných 2:10.

Pokud jsme chtěli myslet na druhé místo ve skupině, znamenalo to porazit v sobotu zatím 100% tým naší skupiny – Draky. Asi tušíte, že se to nepovedlo, zase jsme špatně pálili, ale výsledek byl tentokrát příznivější díky naší lepší obraně – 1:5. Šlo se na oběd a čekalo se na výsledek zápasu Tempo : Arrows, který nás mohl dostat alespoň do kolečka. A tempáci se pochlapili a Arrows porazili 10:8. Takže kolečko, složitý výpočet, Pavouk běhá po Areálu, shání všechny dostupné údaje a občas utrousí, že to vypadá či nevypadá dobře…. No a nakonec nám to o 1 bod vyšlo a my jsme nečekanými účastníky čtvrtfinále.

Tam ovšem tvrdě narazíme na pozdějšího vítěze Olympii Blansko. Ti kluci opravdu všichni tvrdě pálí do všech možných i nemožných koutů převážně vnějšího pole a naši polaři nestíhají. Prohráváme 3:16.

Po kratičké pauze následuje hned další zápas poražených čtvrtfinalistů, čímž nás osud svede do bitvy proti Miners Kladno. Věřím v příznivý výsledek, ale vlastními chybami pouštíme soupeře do trháku, prohráváme rychle o moc bodů a přes závěrečný nápor už jen korigujeme na finálních 7:15.

V neděli nás tak čeká už jen závěrečný zápas o 7.místo proti Třebíči. Zase se ukazuje silná pálka moravských týmů, které nejsme schopni konkurovat. Opět prohráváme tentokrát 2:9.

Takže 8. místo. První půlka startovního pole… upřímně víc než jsme mohli doufat. Říkala jsem si, že 3. místo ve skupině by asi bylo spravedlivější, ale Arrows pak už také nic nevyhráli a skončili hluboko v poli poražených.

Pro náš tým to mělo jednu obrovskou výhodu – sehráli jsme na turnaji 6 opravdu těžkých zápasů proti vynikajícím týmům této kategorie. Nestačili jsme na ně, ale nesložili jsme se, nezabalili jsme to a hráli co to šlo až do posledního autu. To si na hráčích a hráčkách cením. Každý z nich ukázal, že umí odpálit tvrdý i daleký odpal, bohužel se jim to ale sešlo dohromady jen v tom prvním zápase. Pak už to bylo jen občas a jen někdo. Všechny týmy, co byli v pořadí nad námi, pálili fakt daleko. A pokud tým neměl výborné vnější pole neměl šanci. Nám chyběl jeden kvalitní vnější polař a také ve vnitřním poli jsme udělali moc chyb, za které jsme byli vždy po zásluze potrestáni doběhy. Ten tým může být daleko lepší, jen by to chtělo trochu větší „tah na branku“ u jednotlivých hráčů. Takže milí hráči a hráčky vrhněte se do zimních tréninků s chutí a vervou a překonejte své limity!

Alena