Turnaj pro nás začal velmi vlažně – sraz byl domluven na 9:15 a tu chvíli se na hřišti nacházely pouze 3 (slovy tři) ks hráčů a 0 trenérů.

Nicméně pak jsme zrychlili a kvalitně se rozcvičili – iniciativně pomohli rodiče, doběhli do aut pro stativy, takže jsme si pečlivě nacvičili i odpaly ze stativu, což se v průběhu turnaje vyplatilo.

V základní skupině malí Orlíci (při vší úctě k soupeřům) nedali nikomu šanci, rozdrtili všechny vesměs méně zkušené soupeře výrazným, zároveň však naprosto zaslouženým rozdílem. V obraně jsme odvedli kvalitní výkony a na pálce přímo excelovali včetně několika, spíše však mnoha homerunů. Naše motto, že nás musí hra hlavně bavit jsme beze zbytku naplnili. Skupinu A s Chomutovem a dvěma týmy Spectrum jsme tudíž jednoznačně vyhráli s celkovým skóre 48:7.

Následoval zasloužený polední odpočinek před těmi skutečně důležitými a napínavými zápasy. Čas jsme vyplnili hrami a pikniky, jelikož počasí se umoudřilo a vlastně celý den již bylo nádherně.

A pak to „začalo“ – semifinále s Mostem. Důrazně jsme si připomněli, že „tréninková“ část turnaje pro rozehrání už skončila a že jde do tuhého – a skutečně šlo. Orlíci pozorně poslouchali, což nebývá vždy zvykem. Poctivě jsme se rozcvičli a plně koncentrovaní vyrazili do lítého boje s Mostem.

Jako domácí jsme v první směně za stavu dvou autů a po drobných zaváháních nechali soupeře udělat „pouhý“ jeden bod. A už jsme se těšili na pálku a pořádnou porci bodů ~ prostě „jako vždycky“. A hned zostra jsme začali dlouhými odpaly. Jenže chyba lávky, jindy standardně dvoumetové odpaly končily v rukavici výborně hrajícího středního polaře z Mostu. A to nás viditelně zaskočilo. Horko těžko jsme v první směně vyrovnali na 1:1. Přestože našim pálkařům v zásadě nebylo co vytknout, museli jsme okamžitě změnit styl pálení, tzn. tvrdé a rovné odpaly po zemi. A Orlíci zase pozorně poslouchali. Ani to však téměř nestačilo. V životní formě hrajícího středního polaře z Mostu doplnil ještě hráč na spojce a tak jsme se až do konce přetahovali o jediný vítězný bod. Za zmínku stojí aut, kdy jeden z našich hráčů (kdopak to mohl být?) odpálil rovně a tvrdě po zemi do středního vnějšího pole, rychle běžel na metu a přesto byl po rychlém zpracování a přesném a tvrdém příhozu vyautován a nám nezbylo než zoufale a zároveň uznale pokývat hlavou. Pozorný čtenář již zřejmě tuší, že vše zlé se nakonec v dobré obrátilo a vyhráli jsme nejtěsnějším rozdílem 3:2 v poslední směně. Za tento zápas všichni zaslouží OBROVSKOU pochvalu za bojovnost, koncentraci a týmový výkon. A ač je to matematicky nemožné, všichni zahráli nejméně na 110%, možná i na 120% (citace z baseballového dílu Simpsonových). Jindy lehce kontroverzní tvrzení, že baseball je hra chyb se tentokrát beze zbytku vyplnilo – jediná chyba navíc by nás stála vítězství v celém turnaji a tak se Orlíci rozhodli, že to v žádném případě nesmí dopustit. Tento zápas si budeme všichni dlouho pamatovat.

Finále s Joudrs už jsme si víceméně užili. Sebík (po mohutné taktické poradě s Českem) vyhrál los a začínali jsme jako domácí. Na pálce jsme byli opět výborní, třikrát po maximálních šesti bodech, a protože jsme soupeři zdaleka tolik bodů nedovolili, zaslouženě jsme vyhráli 18:8 a ani nepotřebovali dohrávku. Všichni pálili výborně, takže jsme např. udělali 6 bodů na dva auty anebo také 6 bodů s žádným autem. Patrik (za pochodu prošel bleskovým rychlokursem zapisovaní) se také zlepšoval zápas od zápasu a ve finále už vlastně jenom vybarvoval kolečka za doběhnuté body a s poslením „výkonem“ by určitě vyhrál cenu za nejestetičtější zápis – tak dobře totiž Orlíci pálili, že psát zápis bylo vlastně hrozně jednoduché. Následovalo podání rukou a hřiště i s hráči a diváky zmizelo v antukovém prachu po tradičním vítězném slajdu.

Ani nemělo význam vybírat nejlepšího hráče, každý přispěl svým výkonem k celkovému vítězství a vyhrál především týmový duch. Pochvalu za turnaj zaslouží úplně všichni a tak jen „stručně“ dle pořadí na pálce. Vítězná sestava se nemění a tak nám pálkařské pořadí vydrželo po celou dobu turnaje – prý se osvědčilo už při páteční přípravě s Tempem.

Pepa – tvrdé odpaly, rychlé nohy, spolehlivost na první metě

Willy P. (malý) – odpaly, běhání, chytání, příhozy

Sebík – historicky první aut tečováním na domácí metě a první homerun

Ráďa – suverén na pálce, už se téměř ani nezastavoval na první metě; kromě zápasu s Mostem, tak to naopak bylo nutné J

Krystýnka – jak už jsme poslední dobou zvyklí parádní hra na pálce a spousta bodů

Nikča – plno autů na nadhozu včetně bleskového autu Niki (nadhoz) -> Madla (dvojka) -> Matěj (jednička)

Matěj – rutinní výkon na první metě, pálení a zejména pohyb na metách

Viki – vše OK a hlavně ten zápas, kdy na nadhozu zahrála skoro všechny auty našeho týmu

Fanouš – pálil dlouhé tvrdé odpaly jako o život včetně svého prvního homerunu

Willy B. (velký) – dobrá hra na pálce a zejména zřejmě rozhodující aut tečováním na třetí metě

Madla – zase přitvrdila na pálce, zahrála spoustu autů na druhé metě

Štěpán (Česko) – průběžné zlepšování zakončené suverénním výkonem ve vnějším poli

Jako favorité jsme přijeli a jako vítězové odjeli, takže pan pořadatel při vyhlašování pouze lakonicky konstatoval „… první místo, jak už jsme zvyklí, obsadili hráči Eagles“. A šlo se slavit – rozebrání cen, focení jen tak, focení s pohárem, s nanuky atd.

Děkujeme všem rodičům za hlasité fandění, dále pak zejména Patrikovi jakožto členu trenérského týmu a zapisovateli, Vaškovi za kvalitní rozcvičení dětí před turnajem, Božence za nanuky a jestli jsme na někoho zapomněli, tak děkujeme i jemu.

Za trenérský tým tentokrát Pavel & Martin